Václav Zeman pro Deník Alarm: Pomrzlá jablka a vedro v paneláku. O změně klimatu jako o příběhu všedního dne

V posledních týdnech jsem se setkal s několika situacemi, které se týkají aktuálního tématu změny klimatu a mají jednoho společného jmenovatele. Ukazují mimo jiné to, jak bychom o změně klimatu mohli – v médiích i k lidem v našem okolí – mluvit tak, aby byla srozumitelnější. Aby lidé více vnímali, jak se už dnes dotýká jejich životů, a aby se z vědeckých rubrik a vzdálených částí světa přenesla mnohem blíže k nám všem. Uplynulý rok byl (zase) nejteplejším rokem v historii měření. I to je důvod, proč způsoby, jak o klimatické krizi komunikovat, je potřeba neustále zlepšovat, kultivovat a přizpůsobovat situaci. Pozitivní případy kolem nás jsou a je dobré si je ukazovat a mluvit o nich.

První setkání bylo začátkem prosince, kdy redaktor Českého rozhlasu Jan Kaliba převzal od Učené společnosti a Informačního centra OSN v Praze Cenu za komunikaci změny klimatu. Obdržel ji za své celoroční úsilí a sérii reportáží, kterým se v posledních letech věnuje jako specializovaný klimatický redaktor (podobnou pozici mají mimochodem zavedenou zřejmě už pouze dvě další redakce v celé České republice). Ve svém poděkování na sociálních sítích Jan Kaliba napsal: „Pro mě je změna klimatu téma bezpečnostní, politické, ale hlavně každodenní, týká se to nesnesitelného vedra v paneláku, předčasně rozkvetlých a pomrzlých jablek, vyšších cen olivového oleje, zrušené Jizerské padesátky, silnějších a častějších povodní a škod. A považuju to za největší zpravodajský příběh současnosti, který se média musejí naučit vyprávět, pokud mají vůbec zůstat relevantní.“ V několika větách tak jasně a srozumitelně popsal důležitý úhel pohledu a celkového přístupu k tomuto celosvětovému problému.

Jak se žije v Uhlotíně?

Druhou situaci jsem zažil na národní konferenci „Vzděláváme (se) pro klima 2“, kterou v Praze pořádalo Centrum ekologické výchovy SEVER a další organizace sdružené do projektu Učím o klimatu. Konference byla určena učitelům a učitelkám a dalším vzdělavatelům z celé republiky, kteří se zajímají o to, jak o změně klimatu učit ve školách nebo jak s ním pracovat s dětmi a mladými lidmi ve svých organizacích. Součástí programu byl i workshop nazvaný Jak se žije v Uhlotíně? Účastníci se během něj převtělili do rolí zastupitelů stejnojmenné obce. Na svém jednání diskutovali a rozhodovali o tom, jaká opatření, která se nabízejí v rámci takzvané Zelené dohody (Green Deal), mohou pro svou obec využít. Šlo o obec, ve které před nedávnem skončila těžba a jež se snaží přilákat turisty a udržet mladé. Součástí zadání byl omezený rozpočet i počet opatření, která obec může využít. Na jednání se sešli kromě vedení obce, ředitel místní školy, vlivný podnikatel, hospodský, zástupce mladší i starší generace – každý se svými zkušenostmi, zájmy i dalším kontextem. Absolvovali dvouhodinovou podnětnou debatu, v jejímž závěru odhlasovali pro obec tři z nabízených možností. V závěrečné reflexi mimo jiné zaznělo: „Cenné na takové aktivitě může být to, že dokáže téma, které je mnohdy představováno jako něco, co je nám nařizováno z vrchu, kvůli kterému přijdeme o spalovací motory v autech, přenést na úroveň obce, ve které žijeme. Dostane tím úplně nový rozměr a nové úhly pohledu i jeho využitelnosti.“

Podobná zjištění a data přinesl i nedávno zveřejněný výzkum České klima 2024, který připravil Institut 2050 vedený ekopsychologem Janem Krajhanzlem. Výzkum zpracovaný na základě výpovědí více než 2200 respondentů mimo jiné ukázal, že většina obyvatel České republiky považuje změnu klimatu za závažný problém. Nadpoloviční většina dotazovaných souhlasila s tím, že bychom jej měli řešit co nejdříve či ihned. Rozcházeli se už ale v možnostech, jak jej řešit, i v tom, jak vnímají právě třeba zmíněnou Zelenou dohodu.

Data z tohoto výzkumu dále ukazují, že se významně liší naladění a vnímání Čechů ve chvíli, kdy s nimi mluvíme o ochraně přírody a péči o krajinu, tedy něčem, co je jim blízké a o čem mají jasnou konkrétní představu. Naopak vnímání Zelené dohody nebo podobných konceptů je silně ovlivněno nedostatečnou informovaností a ostřelováním populistů v rámci politického boje.

Hledejme vyvážená řešení

Zkušenost z tohoto výzkumu i obou výše uvedených situací tak směrem k učitelům – i všem ostatním, – může znít: Přibližujme změnu klimatu lidem kolem sebe jako příběh všedního dne. Popisujme její dopady (i možnosti řešení) na konkrétních příbězích lidí žijících s námi a kolem nás. Přesuňme se z oblasti vědy a vědeckého popisování jevu a jeho dopadů (i když vědu úplně neopouštějme) do běžných situací a částí dne, které zažívá každý z nás. Při představování potřebných kroků mějme velmi silně a důsledně na paměti aktuální tíživou ekonomickou situaci, ve které se dnes nachází velká část společnosti. Připomínejme, že to zohledňujeme, hledejme řešení, která lidem pomohou v důsledku ušetřit a výrazně nezdraží současné životy.

Věřím, že podobná diskuze, která může být řadě z nás mnohem bližší, může vést ke snížení celkového napětí, obav, strachu z neznámého a ve výsledku snad i k častějšímu hledání shody – a oslabení těch, kteří celé téma zneužívají především pro získání pozornosti a levných politických bodů.

Komentář vyšel 6. ledna 2025 v Deníku Alarm. 

Autor působí ve společnosti Člověk v tísni.