Starosta Jelínek: Sázení stromků bude tmelit němčickou komunitu. Těším se na nové vycházkové cesty

Lukáš Jelínek žije v Němčicích od svých třech let a starostou je tu už druhé volební období. Ve volbách neměl soupeře, protože v Němčicích už roky kandiduje pouze jedno politické uskupení – Sdružení nezávislých kandidátů. Vzděláním instalatér si po plejádě technických profesí jednoho dne řekl, že je na čase být nablízku rodině, a dal se na starostování. A postupně se o své vesnici dozvěděl věci, o kterých doposud neměl ani tušení.

Proč jste se zapojili do projektu LIFE WILL?

Neměl jsem vůbec ponětí, že tu někdo obchází a monitoruje krajinu. Šli jsme se s Danem Pánkem, který je kamarád místostarosty, jednou společně projít. Byl jsem fakt překvapený, jak to měl dobře zmapované, zakreslené. Člověk si myslí, že tady v nížině neteče žádný potok nebo říčka, a najednou mu někdo jiný ukazuje, že tady něco teče, támhle něco vytéká. V ten moment si uvědomíte, kolik vody odsud odteče. A ani není vidět. Ta první procházka mě asi nejvíc fascinovala.

Co bylo dál?

Pak jsme to začali řešit na zastupitelstvu a líbilo se nám to. Rozhodli jsme se, že si od Dana necháme vypracovat studii proveditelnosti, a to byl asi nejdůležitější krok v projektu. Čekali jsme, že do pár let budeme žádat o nějaké dotace, ale pak se do toho zapojil Člověk v tísni a dostalo se to do současných rozměrů projektu LIFE WILL.

Co jste si uvědomoval jako dlouholetý obyvatel Němčic, který jako dítě běhal po okolí, které najednou objevoval novýma očima?

Vzpomínám si na to, jak to tady bylo dřív všude zarostlé, byly tu různé remízky. Zemědělstvím se všechno vyrušilo a teď se to má vracet zpátky. Ty remízky tam nebyly jen tak, měly nějaký význam. I cesty, ty jsem řešil už v prvním volebním období. Zjistil jsem, že spousta z nich je v katastru zakreslená, ale vlastně neexistuje. Máme na obci zaměstnance, který kdysi úvozy sám zahrnoval, protože bránily přeorávání polí. Nakonec jsme cesty v prvním volebním období nedořešili a jsem rád, že se v rámci projektu LW řeč o nich obnovila a obyvatelstvo bude mít nové vycházkové okruhy. Takže to není dobré jen pro krajinu, ale i pro lidi.

Jak vlastně vzpomínáte na své dětství v Němčicích?

Všichni jsme chodili ven, bylo to krásné. Vzpomínám na to jen v dobrém, zvláště když se potkám s někým, kdo se odsud odstěhoval. Na každý úsek krajiny většinou máme nějakou vzpomínku.

V žádné fázi života jste se odsud neodstěhoval?

Ne, od tří let tu stále bydlím a nikdy mě to ani nenapadlo. Jsem tu spokojený. Spousta z nás šla na chvilku bydlet třeba do Kolína, ale asi je to právě tou partou z mládí, že nás to táhne zpátky do vesnice. Asi 80 % kluků i holek, se kterými jsem vyrůstal, je zpátky v obci.

Jak se od vašeho dětství Němčice změnily?

Trochu se rozrostly novou výstavbou, máme tu nový víceúčelový areál Vigvam, nějaké věci se modernizovaly, udělaly se nové ulice, chodníky, kanalizace, vodovod, plynovod. Ale jsou tady pořád ti dobří rodáci, kterým na vesnici záleží, tak to tu nějakým způsobem udržují. Mám to tu rád a odvážím se říct, že tu znám 99 % lidí. A nemáme tady žádné spory, což je pro vesnici asi nejdůležitější.

Proto jste šel dělat starostu?

Ano. Předešlý starosta, pan Vacek, po 24 letech končil a hledal se někdo, kdo to vezme po něm. Shodou okolností to padlo na mě. Řekl jsem na zastupitelstvu, kterého jsem byl členem, že to přinejhorším vezmu, kdyby to nikdo nechtěl dělat. Od té doby se to se mnou vezlo.

Mám pocit, že tu není nijak tvrdý politický boj…

Vůbec! Důležité je tady zastupitelstvo. My se nepřehlasováváme. Někdo něco navrhne a buď k tomu někdo něco přihodí a společně se o tom bavíme, nebo to jednohlasně přijmeme, nebo jednohlasně zamítneme. Kdybychom se přehlasovávali a dělali tady politiku, tak bych to nechtěl dělat, to by pro mě nebylo.

Ten proces diskuse, který dojde až do konsenzu, je v politice výjimečný. Ale může to tak asi fungovat jen na malých vesnicích.

Vím o vesnici ještě menší než ta naše, kde mají tři skupiny, které se nemůžou dohodnou ani na tom, jestli posečou ten, nebo ten kus trávníku. Takže jsem fakt rád, že jsou tu lidi normální a nějak se domluvíme.

Čím to podle vás je, že je takto silná komunita zrovna v Němčicích?

Není to, jako když se udělá v obci satelitní městečko, kde mají svou komunitu, která se ve vesnici nezapojuje. To je špatné. Němčice se rozrůstaly pomalu a i přistěhovalce to nutilo se v obci pomalu zapojovat. Neměli kolem sebe dalších deset nových domů, potřebovali se seznamovat s někým dalším.

A vy vzniku satelitu aktivně bráníte?

Jeden pán tu takový návrh teď zrovna má, chtěl by postavit padesát domů. Naštěstí jsou tam v územním plánu zakreslené účelové komunikace přes čtyři pozemky se čtyřmi majiteli, z toho třemi domorodci. Jeden místní tam má třeba 10 tisíc metrů, jenže řekl, že tam bude stavět maximálně jeho syn nebo další generace rodiny.

Odrazují vás zkušenosti jiných vesnic?

Na každoročních srazech Němčic jsem se dozvěděl, že třeba v Němčicích u Pardubic, což bývala menší vesnička než ta naše (okolo 150 obyvatel), vyrostl satelit a během deseti let tam mají okolo tisíce obyvatel. A místní ty nové lidi neznají. Ti to tam mají jako v paneláku – přijedou domů, zavřou vrata, nechodí ven a ráno zase odjedou. Tomu se bráníme, co to nejvíc jde. A ani na to nemáme infrastrukturu. Navíc by se muselo zafinancovat rozšíření čistírny odpadních vod.

Musel jste nějaké místní lidi přesvědčovat, že se jako obec do projektu zapojíte?

Máme tady asi obrovskou výhodu v tom, že většina pozemků, na kterých plánujeme úpravy, je obecních. Takže nám tohle odpadlo. Ale třeba u čističky odpadních vod, kde mají vzniknout tůně, vlastní část pozemků rodina Němečkova a ta byla ze začátku proti. Nevěděli, co to udělá, a nevědí to dodnes, proto se tam musí udělat geodetický průzkum. Jsem rád, že se Němečkovi časem začali zapojovat, chodili na přednášky, jezdili na exkurze do přírody. Jinak jsme se nepotkali s nikým, kdo by vyloženě řekl, že to nechce. Na workshopu někdo říkal, že chce tohle tam, druhý tam, ale myslím, že nakonec máme ty tři lokality vybrané.

A těšíte se na realizaci?

Těším se na každý ten projekt – jak to bude vypadat, jak se lidi zapojí. Jsem zvědavý, jak to nakonec bude fungovat, jestli novou vycházkovou cestu budou lidi využívat a jak to po nějaké době pomůže krajině. A nejvíc mě bude zajímat zadržení vody v tůních a rozvodnění potoku tady dole za úřadem. Ale pořád jsme na začátku.

Že jste se jako starosta obce zapojil do projektu LIFE WILL, asi předpokládá bližší stav k životnímu prostředí…

Když člověk na vesnici vyrůstá a volný čas tráví v jejím okolí, tak přírodu poznává a udělá si k ní nějaký vztah. Už jako malí kluci jsme chodili nahánět bažanty. Dnes chodím na houby, se psem na procházky, jsem myslivec, takže mám okolí zmapované dobře.

Říkal jste, že od doby vašeho dětství ubyly remízky. Předpokládala jsem, že největší zkáza se udála za socialismu, ale podle toho, co říkáte, to tak úplně nevypadá.

Myslím si, že to v socialismu začalo, po revoluci to setrvačností dojelo a teprve teď se krajina začíná dávat do předchozí podoby. Dřív se ani tolik neudržovalo, takže remízků a mokřadů bylo daleko víc. Navíc dneska mokřádkem projede pásák a může ho přeorat, kdežto dřív tam traktor nemohl, protože by zapadl.

Jaké jsou ohlasy na proběhlý workshop?

Bylo asi přes třicet lidí, což je podle mě super. Ohlasy byly dobré. A jsem rád, že se zúčastnili i lidi, kterých se to bude týkat, protože mají k některým z dotčených lokalit majetkové vztahy. Nějak hlouběji se do toho zapojovat ani nechtějí, potřebovali si to poslechnout a zjistit, jestli to dává hlavu a patu.

Co bude dál?

První etapu výsadby provedeme na podzim svépomocí, tak jsem zvědavý, kolik lidí přijde a zapojí se. Určitě nás bude aspoň dvacet – to jsou lidé, kteří chodí na brigády pravidelně. Vždycky pořádám jednu na jaře a jednu na podzim. Obci to ušetří nemalé peníze a lidi pak zajdou na pivo a popovídají si.

Takže i sázení stromků bude moci stmelit partu.

Přesně tak. Funguje to tady tak, že ti, kdo na brigády nebo i do hospody chodí, zapojují své nové sousedy. Samozřejmě dřív se chodilo na pivo víc, ale to pořád upadá, lidé jsou raději doma. Ale aspoň na brigádu přijdou, seznámí se s dalšími sousedy z okolních ulic a můžou se pak navštěvovat. To je pro mě důležité – aby se všichni znali, byli stmelení a nikdo tu nedělal rozbroje.