Farmářka: Teď mnohem lépe vím, proč se pouštět do budování krajinných prvků

Na jakém místě a jakým způsobem hospodaříte na vaší farmě?

Naše farma je rodinná. Máme ji kousek od domu a obděláváme kolem 300 hektarů polí kolem naší obce. Kromě mě s manželem na ní pracují ještě dva další zaměstnanci. Snažíme si udržet rodinný charakter firmy. Jde o místo, na kterém dříve plně hospodařili manželovi rodiče. Můj manžel s nimi pracoval na farmě už od dokončení studií, ale i před tím trávil na farmě prázdniny a některé víkendy. Je to prostě styl života. Zhruba před patnácti lety se začal více podílet na celkovém chodu farmy, aby si rodiče mohli trochu odpočinout. Částečně s námi pracují dodnes, zejména jako opora a zdroj zkušeností.

Já tehdy pracovala v rozhlase jako zprávařka. Ve chvíli, kdy se rozsah administrativní práce kolem farmy začal zvětšovat, jsem svou práci opustila a šla pomáhat manželovi. Byl to velký skok z mediálního prostředí do zemědělské administrativy. Věnuji se tedy nejvíc legislativním věcem, přípravě smluv, žádostí, jejich včasnému odesílání, komunikaci s propachtovateli (majiteli pozemků, kteří je přenechávají do správy konkrétnímu zemědělci).

Jak farma fungovala dříve a co se na ní měnilo poté, co jste se o ní začali s manželem více starat?

Farma vznikla v roce 1992, předtím to bylo jednotné zemědělské družstvo (JZD). Tchán na farmě pracoval jako zootechnik. Když JZD končilo, tak se manželovi rodiče rozhodli hospodařit soukromě. Oba byli z rodin, kde měli k zemědělství, půdě a přírodě všeobecně blízko. Důležitým okamžikem bylo, kdy se rodina Škarkových dostala do programu podporovaného Holandským ministerstvem, na podporu moderních chovatelských technologií a zlepšení welfare zvířat. Manželovi rodiče se tehdy aktivně zapojili do modernizačních programů v zemědělství. Jejich farma se stala vzorovým příkladem pro zavádění nových technologií v chovu skotu, zejména v oblasti volného ustájení a moderních dojících systémů, které se tu do té doby neuplatňovaly.

Manželovi rodiče samozřejmě celou dobu předávali svému synovi spoustu informací a zkušeností. Zároveň je to tak, že i v zemědělství je řada trendů a spousta věcí dnes funguje jinak, než se tehdy učil tchán na Mendelově univerzitě. Snažíme se tedy sledovat, co se děje a nabízí a některé z inovací na farmě uplatňovat.

Kdy a jak jste se dozvěděla o kurzu Člověka v tísni “Zemědělství – péče o půdu”? S jakým očekáváním jste se do něj přihlásila?

Informace o kurzu mi přišla do emailu, myslím, že to bylo přes zemědělský svaz. Chvíli jsem váhala, jestli se přihlásit, ale teď jsem za to velmi ráda. Pro lidi pracující v zemědělství se dnes pořádá celá řada různých kurzů a školení. Většinou jsou to jen několikahodinové nebo jednodenní akce ke konkrétnímu tématu. Na tomto kurzu mě zaujalo to, že je dlouhodobý a komplexní. Chápu, že pro řadu lidí může být těžké se uvolnit z farmy na celý pracovní týden. Pro mě bylo hodně důležité, že jsem se tu o řadě věcí, které jsem základně znala, dozvědět mnohem více informací do hloubky a ve vzájemných souvislostech. Na předchozích školeních nám například opakovaně říkali: Bude dobré, když na vaší farmě uděláte i nějaké krajinné prvky. Už jsme se ale nedozvěděli, jak konkrétně je můžeme udělat, k čemu přesně poslouží a jakou podporu pro ně můžu využít. Takové informace jsou hůře dohledatelné a nacházejí se na řadě různých míst, místo toho, aby byly informace uceleně na jednom místě.

Na tomto kurzu jsme se o tvorbě krajinných prvků nejdřív dozvěděli od odborníků, teď se na ně půjdeme přímo podívat na konkrétní místa v okolí Jihlavy. To mi přijde skvělé. V legislativě, která se týká zemědělců, je tolik informací, a velmi často se mění, že je značně složité se ve všem dobře orientovat. Zemědělci si pak na spoustu věcí musí platit externí dodavatele a některé se dělají horkou jehlou.

Na naší farmě se snažíme plnit řadu podmínek až nadstandardně, ale i přesto se neustále obávám, aby něco nebylo špatně, a na to jít více do hloubky mnohdy není čas. Ráda bych si někdy v klidu sedla, udělala faremní plán a rozmyslela zbudování nejen krajinných prvků, ale i dalších ochranných opatření pro půdu. Bohužel, to je časově hodně náročné.

Zvažujete tedy, že po návratu z kurzu využijete pro vaši farmu některý z krajinných prvků, o kterých se tu mluvilo?

Na naší farmě samozřejmě už dávno dělíme větší díly půdních bloků a máme ochranná, například protierozní, opatření. Ovšem po přednáškách, které jsem tu slyšela, uzpůsobíme některé půdní bloky trochu jinak, protože to nebylo úplně optimální pro krajinu ani pro nás. Půda nezadržovala vodu tak efektivně, jak by to bylo ideální.

Další kroky probereme společně s manželem. Na mě bude ta agroenvironmentální část a na manželovi ta technická. Například, jak se bude otáčet s traktorem, když bychom změnili směr orání nebo udělali souvratě a podobně. Některé postupy jsme už dělali, ale některé můžeme zlepšit. Díky tomuto kurzu vidím u některých témat víc do hloubky. Díky novým informacím lépe rozumím, proč se do nich pouštět. Dozvěděla jsem se řadu nových souvislostí, které mi pomohly k jinému myšlení o některých postupech a krocích.

Jaké jsou hlavní překážky, které budete muset při zřizování dalších krajinných prvků řešit?

Největší problém bude asi vlastnictví půdy. To se totiž neustále drobí. Tu část, kterou dříve častěji dědilo jedno dítě, se dnes dělí mezi dvě a více dětí, často se k tomu přidávají i vnoučata. Vlastníci tak přibývají geometrickou řadou a musíte se pak domluvit s každým z nich. Zároveň se ukazuje, a to mi přijde velmi smutné, že lidé v rodinách spolu často nemluví a to celou věc komplikuje. To, že při sobě rodina drží, je dnes spíš výjimka. To má bohužel dopady i na celou řadu dalších věcí. Překážkou jsou samozřejmě i potřebné finance. Na druhou stranu máme vlastníky pozemků, kteří se vždy ptají a zajímají se, jaký byl rok pro zemědělce a jak se nám dařilo. Velmi si jich za to vážím. Tam poznáte, jaký silný vztah ke své půdě mají.

Jakou další podporu by podle vás nejvíce potřebovali menší a střední zemědělci jako jste vy s manželem?

Určitě by to byl nějaký informační servis. Ideálně, aby se informace pro zemědělce objevovaly v co nejsrozumitelnější podobě na jednom místě a byly aktuální. Když se obrátím na instituce, často mi na konkrétní otázku okopírují odstavec z dokumentu nebo zákona, který si umím najít sama. Chybí tedy osobní přístup, protože ve chvíli, kdy se na nějaký ústav čí zařízení obrátíte, potřebujete nejvíc konkrétní informaci či radu na určitý problém, který mnohdy není jednoznačně popsán. Pořád dá dost práce vše nastudovat a porozumět tomu. Ideální by bylo mít i více konkrétních příkladů k jednotlivým zákonům a nařízením.

I když je někdy těžké se prokousat všemi nařízeními, vždycky nakonec s manželem dospějeme k závěru, že pokračovat v rodinné farmě nás naplňuje. Věříme, že se v našich stopách vydá i některé z našich dětí. Manželovi rodiče, kteří se tehdy rozhodli, za velké podpory místních vlastníků, farmařit i přes mnoho komplikací, mají můj velký obdiv. To by ale bylo na jejich dlouhý příběh.