Jakou lekci přineslo tornádo na jižní Moravě? Pět let poté jsme se sešli na Podluží u kulatého stolu

Pro Člověka v tísni to nebyla debata od stolu. Na jižní Moravě jsme byli od prvních hodin po tornádu. Díky sbírce SOS Morava jsme pomáhali rodinám, které během několika minut přišly o střechu nad hlavou, podporovali obnovu domovů nebo drobného podnikání, ale také zahrad a sadů.

Věříme, že pomoc nekončí opravou domů. Stejně důležité je předat zkušenosti dál a hledat cesty, jak pomocí opatření v krajině i lidským přístupem příště zmírnit dopady podobných katastrof. Právě proto jsme pět let poté pozvali do Hodonína k jednomu stolu starosty a starostky z postižených obcí, odborníky a odbornice na krajinné plánování, odolnou a udržitelnou architekturu nebo přírodě blízká opatření.

Místo bilancování hledali odpověď na jednoduchou otázku: Co bychom příště měli udělat lépe?

Zaznívalo, že od roku 2021 se Česko v mnohém posunulo. Zlepšily se předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu, které dávají lidem více času na evakuaci nebo zabezpečení majetku. Lépe funguje spolupráce složek integrovaného záchranného systému, vznikl dotační titul Živel a mnohem větší pozornost se věnuje psychické podpoře lidí po katastrofách. Právě trauma podle účastníků často přetrvává celé roky a významně ovlivňuje starší občany i děti, připomněla Magdalena Davis, ředitelka českých klimatických programů Člověka v tísni.

Stejně otevřeně se ale mluvilo o tom, co stále podceňujeme – připravenost obcí, předávání zkušeností mezi starosty nebo systematická práce s dobrovolníky. „Starostové, starý novému, by měli předávat připravenost na události, které se zdají, že se nestanou. Aby věděli, kde co mají, a jaká mají dělat rozhodnutí. Je to o akceschopnosti lidí v místě,“ zaznělo během diskuse.

Jedním z nejsilnějších momentů byla i připomínka předloňských povodní. „Na Krnovsku byla historická paměť. Staré sudetské domy s tzv. pátým schodem to mnohdy přečkaly,“ připomněl jeden z účastníků. Stejnou roli podle diskutujících hraje i pravidelné krizové cvičení. „Skvěle nám fungovala cvičení – blackout, povodně. Úředníci věděli, co mají dělat. Příprava posouvá i právě limit kolektivního zapomnění.“

Hlavně nezapomínat na krajinu

Vedle připravenosti lidí se hodně mluvilo také o připravenosti krajiny. Klimatická změna podle odborníků nepřinese jen další extrémní bouře, ale i dlouhá období sucha, přehřívání měst a obcí nebo přívalové srážky. Současné územní plánování podle nich nestačí. Obce potřebují například vědět kudy voda z území zrychleně odtéká, kde vznikají tepelné ostrovy nebo jak jednotlivé dopady změny klimatu ovlivňují kvalitu života a zdraví obyvatel, o tom se rozmluvila hlavně Alena Salašová z Ústavu plánování krajiny Mendelovy univerzity.

Velmi podnětná byla prezentace a diskuse o říčních revitalizacích a renaturacích ukazující správné postupy, jak vodu v krajině co nejvíce pozdržet, dát řekám prostor k přirozenému vývoji a rozlivu při povodňových stavech, a zároveň intenzivně zemědělsky využívanou a odvodněnou krajinu obohatit zvýšením její retenční kapacity a biodiverzity.

„Potřebovali bychom pomoci s převedením studií, které máme, do praxe a do krajiny,“ zaznělo v debatě o připravované metodice krajinného plánování.

Stejnou optikou se účastníci dívali i na obnovu budov. Nejde jen o to postavit nové domy, ale stavět je tak, aby při další krizi obstály. Lukáš Janáč, architekt z České komory architektů, představil myšlenku veřejných budov, které mohou v běžném provozu sloužit jako školy nebo sportovní haly, ale v případě katastrofy se během několika hodin promění v zázemí krizového štábu nebo nouzové ubytování. Budovy, které mají vlastní zdroj energie, pitnou vodu a dokážou fungovat i v mimořádných podmínkách.

Pět let po tornádu už tedy nejde jen o to, co se podařilo opravit. Jde o to, aby zkušenosti z jižní Moravy nezůstaly jen vzpomínkou. Aby pomohly lépe připravit obce, instituce i nás všechny na dobu, kdy budou podobné extrémní projevy počasí přicházet častěji. 

V regionu Podluží zůstáváme a snažíme se získat prostředky na pokračování práce v krajině pro zvýšení její odolnosti vůči klimatickým extrémům.