Jan Mrkvička: Klimatické desatero umírněného jednotlivce ve středním věku

Publikováno: 12. 11. 2022 Doba čtení: 3 minuty
Jan Mrkvička: Klimatické desatero umírněného jednotlivce ve středním věku
© Foto: Needpix.com

Na klimatické konferenci COP27 člověk slyší a vidí příklady z celé planety, jak jsme na tom už teď špatně. A díky nejrůznějším studiím je jasné, že i když se svět pomalu otáčí k větší zodpovědnosti, zdaleka není vyhráno. Odpověď na otázku, co s tím, není úplně jednoduchá. Co má skutečný dopad a co situaci nepomůže? Co je greenwashing a co opravdová snaha o změnu? Co jsou unáhlené reakce, co hysterie? Kolem tématu je spousta emocí, které někdy vedou extrémním pozicím. 

I tady na konferenci je občas slyšet, že dopady chování jednotlivce na klima jsou zanedbatelné. Že jde přeci o státy a velké korporace, které mají na svědomí naprostou většinu emisí. Dobré je, že vlády všech těch států tu sedí za jedním jednacím stolem se společným cílem, ke kterému se společně zavázaly. To je samo o sobě ohromný úspěch. Také je patrné, že svět businessu na změnu reaguje tak, jak to privátní sektor umí - rychle. Otázku, jestli se nejedná jen o fasádu, teď pomíjím.

Pokud ale mluvíme o proměně celé společnosti a mechanizmů, které jsou zavedené po generace, nelze roli jednotlivce pominout, i kdyby jeho každodenní rozhodnutí měla na klimatickou změnu zanedbatelný vliv. Při debatách kolem sebe často slýchám střet dvou extrémů. „Bez radikální změny chování každého z nás se nikam nedostaneme. Nejíš cvrčky, vraždíš planetu,“ říkají jedni. A z druhé strany zaznívá: „Ať se to řeší jinde. Tím, že si nedám hamburger a nepoletím na dovolenou, planetu nezachráním.“

Tyhle dvě pozice budou určitě souviset s věkem. Pro planetu je to dobrá zpráva: lidstvo bude jako celek čím dál tím zodpovědnější. Teď se ale chci věnovat postojům mojí, střední generace. Ta je ovlivněna dravými devadesátkami a nutně si musí vybírat mezi konzervativní a liberální pozicí. Pro ni jsou některé věci přeci jen „trochu moc“.

Na pomoc si vezmu filozofii mnichů Šangri-la z románu Jamese Hiltona Ztracený obzor: „Především vyznáváme víru v umírněnost,“ vysvětluje mírným hlasem mnich. „Hlásáme, že vyvarovat se přehánění v čemkoli je ctností - že je dokonce ctností, dovolíte-li mi ten paradox, vyvarovat se přehánění i ve ctnosti.“

Tomuto publiku tedy spolu s mnichy nabízím následující návod, jak nebýt ropákem a zároveň si dopřát v létě grilovačku. Vezměte si z něj, co chcete, a hlavně ho neplňte úplně, pamatujte na umírněnost.


Desatero inspirované mnichy ze Šangri-la a konferencí COP27

Maso. Ono nejde ani tak o to, že krávy pšoukají skleníkové plyny, ale že lidstvo nemůže získávat proteiny z masa v takovém množství, jako nyní. Živočišná velkovýroba je z hlediska planety nákladná. Není na to dost půdy, ani vody. Pokud se nechcete zbavit požitku ze šťavnatého steaku nebo párku v rohlíku, pomůže, když člověk maso omezí. To, že se dá najíst i bez masa, je nezpochybnitelná pravda. Tak proč si maso nedat k obědu jednou, dvakrát, třikrát do týdne? Pokud bychom jako společnost snížili spotřebu na polovinu, úplně by to stačilo. A k tomu jsou tu ty velkochovy, které se snad nikomu nelíbí. Takže raději jedno bio kuře než dvě vodňanská. Jinak krávy na kopcích ať se pasou, ty planetě neubližují, naopak. Ano, chápu, že někdo prostě maso musí. Vy se aspoň nedívejte na vegetariány jako na podivíny, ale jako na ty, kteří vám z hlediska udržitelnosti planety země váš jídelníček umožňují. A prosím, nestěžujte si, že na rautu nejsou řízečky.

Auto. Jestli ho nepotřebujete, tak si ho nekupujte. Jestli ho potřebujete, máte hodně peněz a líbí se vám, když auto bzučí, pořiďte si elektromobil. Pokud ten nechcete nebo mu nevěříte nebo čtete Svět motorů, zvažte jiné alternativy. Auto na LPG sice není klimaticky neutrální (není to ani elektromobil), ale je výrazně lepší než benzín nebo nafta. A investici máte do roka zpět.

Létání. Na inovace pohonu letadel marně čekáme. Zatím by mohlo stačit, kdyby se nelétalo zbytečně. Po blízké Evropě vlakem, místo dvou euro víkendů zůstaňte někde jeden týden, bude to víc v klidu. Při nákupu letenek koukejte na to, jak je spoj efektivní z hlediska uhlíkové stopy. A pokud máte soukromé letadlo, nechte ho v hangáru. V první třídě prý mají skleněné skleničky, šampaňské a kovové příbory, takže cajk. Nebo s sebou vezměte kamarády. Hodně kamarádů.  

Pokračování najdete na blogu Aktuálně.cz.

Autor: Jan Mrkvička, ředitel humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni

Související články