Z učebnic do reality: Obce z regionu Podluží se byly inspirovat v Rakousku, jak na vlny veder, sucho či bleskové povodně

Dvoudenní cesta, kterou jsme uspořádali ve spolupráci s Nadací Partnerství v rámci projektu EUKI ELCA, nebyla o prohlížení vídeňských památek. Byla o hledání funkčních řešení pro místa, kde Člověk v tísni pomáhá už od ničivého tornáda v roce 2021.

Od tornáda ke společnému plánování

Na Podluží už dávno neřešíme jen následky katastrofy. Společně s obcemi jsme vytvořili například klimatické akční plány, v Hodoníně otevřeli Klimatické komunitní centrum, které slouží jako prostor pro vzdělávání i setkávání, a mnoho dalšího.

„Na Podluží jsme začínali s obnovou po tornádu, ale rychle jsme pochopili, že musíme koukat dopředu. Naším cílem je, aby obce byly připravené na to, co přichází stále častěji – ať už jde o extrémní horka, sucho či bleskové povodně. Příklady z Rakouska nám ukázaly, že řešení nemusí být jen na papíře, ale mohou reálně fungovat, předcházet či zmírňovat dopady změny klimatu, šetřit obecní peníze a zvyšovat komfort života místních lidí,“ vysvětluje projektový manažer Roman Klecker, který za Člověka v tísni celou pomoc v regionu koordinuje.

Energie, kterou vlastní lidé

V městečku Wolkersdorf jsme navštívili větrné elektrárny, které nejsou jen „stroji v krajině“. Jsou částečně vlastněny přímo místními lidmi a firmami. Investice se jim už několikrát vrátila a obyvatelstvo díky tomu čerpá energii levněji. 

Viděli jsme také čističku odpadních vod, která je díky vlastní fotovoltaice částečně energeticky soběstačná.  

„Houbová města“ namísto rozpáleného asfaltu

V Mistelbachu i ve Vídni jsme studovali koncept takzvaného houbového města. Jde o to, že stromy v ulicích nerostou jen z malých děr v chodníku, ale pod zemí mají vybudovaný obrovský prostor (alespoň 12 metrů krychlových na strom) vyplněný speciálním substrátem. Ten funguje jako houba – nasaje dešťovou vodu, kterou pak strom postupně využívá.

 „Termokamera nám potvrdila, že pod korunami takových stromů je o desítky stupňů chladněji než na sousedním asfaltu. Navíc se tím šetří náklady na zalévání a údržbu,” řekla zástupkyně Magistrátu města Vídeň Clarissa Knehs.

Voda jako spojenec

V Böheimkirchenu jsme sledovali revitalizaci místní řeky Michelbach po bleskových povodních ze září roku 2024. Namísto u nás tak často prováděném násilném návratu řeky do úzkého zpevněného koryta, které vodu významně zrychluje a zhoršuje problém níže po toku, zde citlivě zachovali a jen poupravili povodněmi znovunalezené koryto řeky se systémem štěrkových lavic, vytvořili široké retenční plochy, systém kamenných přehrážek a nových meandrů v řece a chladící a odpočinkovou zónu. Ta při přívalových deštích bezpečně zachytí větší srážky i s nánosy štěrku a zároveň slouží lidem jako místo pro sport, rekreaci a osvěžení v horkých dnech.

Exkurze ukázala, že udržitelná řešení jsou pro každou obec, která chce hospodařit s rozumem. „Oceňuji zejména praktickou ukázku realizovaných opatření, která potvrdila jejich proveditelnost. Přínosné bylo i navázání kontaktů s dalšími účastníky a dobrý výběr prezentovaných témat,“ znělo v závěrečném hodnocení účastníků a účastnic. 

Jiní zase oceňovali možnost vzdělávání pro kolegy, kteří s těmito opatřeními zatím nepracovali: „Jedním ze způsobů, jak naplňovat naši adaptační strategii, je i edukace zaměstnanců v těchto tématech. Takže pro své kolegy budu hledat další příležitosti se dovzdělat i nadále.“

Na tom, že byla exkurze natolik praktická, se podílela i Nadace Partnerství. „S Člověkem v tísni spolupracujeme na podpoře obcí po tornádu. Důležité je, aby dokázaly postupně realizovat smysluplná opatření ke zvýšení odolnosti vůči dopadům změny. Nejde jen o větrné smrště, ale i sucho, přívalové deště a vlny veder. Proto jsme pro exkurzi vybírali příklady, které ukážou dobré řešení v odpovídajícím měřítku,” doplnila Magdalena Maceková, konzultantka klimatických adaptací z Nadace Partnerství.

Získané poznatky teď budeme společně s vedením obcí přenášet do konkrétních projektů na Podluží. Naším cílem je, aby se o chytrých řešeních jen nemluvilo, ale aby se stala běžnou součástí našich ulic, náměstí i zahrad.