Po katastrofě neodcházíme. Pomáháme předcházet té další, i díky dárcům na sbírku SOS Krajina v tísni

Když v roce 2021 zasáhlo jižní Moravu ničivé tornádo, byli jsme na místě téměř okamžitě. Pomáhali jsme s obnovou domovů, vypláceli finanční pomoc a koordinovali podporu v regionu. Když v roce 2024 přišly ničivé povodně na severní Moravu a Slezsko, stáli jsme po boku místních znovu.

Zkušenosti z obnovy po různých živelních katastrofách v Česku i v jiných koutech světa nám opakovaně ukazují jednu důležitou věc: skutečná obnova nekončí opravou domů, silnic nebo veřejné infrastruktury. Pokud chceme, aby se lidem v postižených regionech žilo dobře i za deset nebo dvacet let, musíme se starat také o krajinu.

Protože právě ona rozhoduje o tom, jak dobře zvládneme sucho, přívalové deště, erozi nebo další extrémy počasí.

„Největší změny v krajině nevznikají během jednoho roku ani díky jednomu projektu. Vznikají tehdy, když se podaří propojit obce, zemědělce, školy, odborníky a lidi, kterým záleží na místě, kde žijí. Dopady klimatické změny jsou stále citelnější, i proto sbírka SOS Krajina v tísni pořád běží,“ říká Magdalena Davis, ředitelka českých klimatických programů Člověka v tísni.

Na jižní Moravě zůstáváme i pět let po tornádu

Když se dnes člověk projde obcemi zasaženými tornádem, většina domů už stojí. Mnohé jsou opravené, zateplené a některé využívají i vlastní energii ze solárních panelů. Na první pohled by se mohlo zdát, že práce je hotová. Jenže místní dobře vědí, že skutečné problémy nekončí obnovou jejich domovů.

Region Podluží patří k oblastem, které se dlouhodobě potýkají s vysušováním krajiny, hrozbou bleskových záplav i klesající úrodností zemědělské půdy. Proto jsme tady díky sbírce nebo projektu EUKI ELCA podpořili projekty na zadržování vody v krajině, obnovu zeleně a vznik Klimatických akčních plánů nebo adaptačních strategií v mnoha obcích. A budeme s tím pokračovat. „Je to taková kuchařka nebo průvodce jednotlivými opatřeními, kde už je na nás, abychom je postupně uvedli v život,“ okomentoval místostarosta Moravské Nové Vsi Jiří Fila jejich akční plán.

Stejný přístup uplatňujeme i v oblastech zasažených povodněmi, třeba na Jesenicku a Krnovsku. Po povodních jsme společně s místními samosprávami, odborníky, krajináři, vědci i neziskovými organizacemi začali hledat způsoby, jak obnovit krajinu tak, aby byla odolnější vůči dalším extrémům. Součástí obnovy jsou studie adaptace krajiny a vodních toků, plánování přírodě blízkých opatření nebo vytipování míst, kde lze vodu v krajině lépe zadržovat a zpomalovat její odtok.

Podobná řešení chceme dál podporovat. Taková, která vycházejí z místních podmínek, dat a zkušeností lidí, kteří v krajině žijí a pracují.

Pomáháme lidem, kteří o krajinu pečují každý den

Krajina se nezmění bez lidí, kteří na ní hospodaří. Půda vysychá a nestíhá vsakovat přívalové srážky. Eroze ohrožuje více než polovinu zemědělské půdy. Zemědělci se musí přizpůsobovat novým technologiím, měnící se legislativě i nejistotě spojené s klimatickou změnou.

„Často se setkáváme s představou, že zemědělci jsou proti změnám a inovacím, že na dlouhodobý rozvoj půdy vůbec nemyslí. Není to ale pravda,“ říká Klára Petrásková, koordinátorka projektu udržitelného zemědělství v ČR z Člověka v tísni. „Mají dost otevřenou mysl, jen pro ně změna znamená riziko. A bez podpory, dat a konkrétních příkladů je velmi těžké ho podstoupit.“

I z téhle potřeby vznikl projekt Zemědělství – péče o půdu. Ten i díky sbírce SOS Krajina v tísni vzdělával 70 zemědělců, budoucích zemědělských poradců, krajinářů nebo studentů o tom, jak bojovat s erozí, jak budovat krajinná opatření, jak zadržet vodu v krajině i jak se orientovat v nových nástrojích nebo legislativě. „Ten kurz přichází v pravou chvíli, kdy řešíme problémy, které nám způsobuje změna klimatu v krajině,“ zhodnotila účastnice Lenka.

Všichni účastníci odcházeli nejen s novými znalostmi a kontakty, ale i zásobou vzdělávacích materiálů. Na jednom z nich mluví i hlavní agronom družstva v Dolním Újezdu Josef Čejka. Tam začali s půdoochrannými technologiemi už před více než osmi lety.

„Přínosy jsou ekonomické. Jsme schopni pěstovat kukuřici i na složitějších pozemcích, kde by to dřív nešlo. A zároveň to má krajinný efekt – při běžném počasí nedochází k vodní erozi.“

Budoucnost krajiny se učí i ve školách

Péče o krajinu ale nezačíná až u dospělých. Projekt Zaměřeno na klimatické vzdělávání, který částečně běžel i díky SOS Krajina v tísni, ukázal, že nestačí předávat fakta. Důležité je dát lidem zkušenost, že mohou něco změnit. Učitelé našli podpůrné materiály pro klimatickou výuku na webu Učím o klimatu, kde jen loni vzniklo 140 nových výukových materiálů. Projít mohli i dvěma kurzy na portále udrzitelnysvet.online a hlavně, vyběhnout ze tříd do přírody.

Žáci nezůstávali jen u teorie. Zakládali školní záhony, organizovali swapy, připravovali osvětové kampaně nebo hledali způsoby, jak zlepšit prostředí své školy. „Naučili jsme se spolupracovat. Někdo kopal, někdo sázel, někdo odvážel hlínu,“ popsal jeden z účastníků.

Právě podobné zkušenosti pomáhají překonávat pocit bezmoci, který klimatická témata často vyvolávají.

Víme, co funguje. Teď potřebujeme pokračovat

Když lidé přispěli po tornádu na jižní Moravě nebo po povodních na Jesenicku, pomohli zvládnout následky katastrofy. Díky SOS Krajina v tísni dnes pomáhají předcházet těm budoucím.

Pomáhají obcím plánovat odolnější budoucnost. Pomáhají zemědělcům pečovat o půdu a vodu. Pomáhají učitelům a mladým lidem hledat řešení místo rezignace. A pomáhají krajině, která se sama neuzdraví.

Přidejte se k dárcům na SOS Krajina v tísni i vy a přispějte.