„Samotná přehrada nestačí.“ Krnov sází na kombinaci opatření ve městě i v krajině

Krnov už zkušenosti s velkou vodou má, zasáhla ho povodeň v roce 1997. „Všichni tady si mysleli, že to je největší přírodní katastrofa, která kdy Krnov postihla a postihne, že nic horšího už nemůže přijít, protože jsme měli téměř celé město pod vodou. V roce 2024 ale město povodeň zasáhla znovu, drasticky,“ říká v úvodu rozhovoru Tomáš Hradil a vzpomíná na zaplavený sever Moravy a Slezsko v září roku 2024.

Škody byly obrovské. Predikce byla ještě v pátek 20 až 50letá voda. To se nakonec nepotvrdilo, byla víc než 500letá. „Krnováci se chystali podle roku 1997. Řešili, kam přeparkovat auto, nakoupit si zásoby. Některé věci, jako předzásobení, byly velice účinné, ale někteří lidé utopili auta, i když si je přeparkovali, protože netušili, že přijde něco mnohem horšího.“ 

Rozsahem poškozených obyvatel se jednalo o nejpostiženější samosprávu. „Lidé, kteří povodeň nikdy nezažili, si představí jen stojatou vodu ve městě, ale to je iluzorní. Na mnoha místech je to spíš dravá řeka a extrémně nebezpečný objekt. Není to jen tak, že vám zaplaví dům a pak se zase odplaví.“

Uklidit ulice a přemýšlet nad efektivní obnovou

Po prvotním odklízení následků nějaké mimořádné události přichází většinou zamyšlení nad tím, co opravovat, co demolovat a stavět znovu, co počká a co je urgentní. Měli jste už možnost přemýšlet nad tím, jak obnovovat tak, aby byly budovy nebo krajina jako celek připraveny na další událost a obstály lépe?

To je těžké, v Krnově většina budov ještě není opravená, u nás je to skoro jako byste město stavěla znova. Nemáme na úřadě tým, který by byl na takový rozsah připravený, a tak investiční technici doteď pracují, jak mohou.

Na takzvaný Build Back Better přístup, obnovu k lepšímu, není připravený ani stát. Dostali jsme sice dotační peníze na obnovu, ale postavit, zkolaudovat a vyúčtovat do roku 2029, jak je v podmínkách, je naprosto nemožné. Nám se ale podařilo naštěstí prolobbovat posunutí vyúčtování do roku 2033, což konečně dává možnosti udělat věci lépe. Ale je tam celá řada nejistot a obrovská byrokracie spojená s neustálými kontrolami. 

My například projektujeme zdravotnické středisko, které jsme museli zdemolovat. Původní bylo jednopodlažní, nové bude dvoupodlažní. V přízemí bude parkování a nahoře ordinace, aby je voda nezatopila, tam to bylo snadné.  Ale u divadla, které bylo zatopené, chceme dát technickou místnost s elektroinstalací do patra, aby ji voda nezatopila, jenže řešíme, zda to bude z hlediska dotace uznatelný výdaj. A další a další.  

Naštěstí ale navazujeme na projekty, které běžely už před povodněmi.

Myslíte v rámci projektu Živá krajina?

Ano, v rámci něj jsme zmapovali celé území kolem Krnova a ve spolupráci se spolkem Živá voda a s dalšími organizacemi jsme připravili konkrétní opatření, jak zadržovat vodu v krajině. To není primárně protipovodňové opatření, je to i opatření proti suchu, erozi půdy, na podporu biodiverzity. Vytvořili jsme kaskádu tůní a teď se chystáme dělat celou řadu dalších, abychom každý rok aspoň jedno dvě opatření dokončili.

Budujeme i v intravilánu. Používáme například speciální dlažbu. Ne všude, ne na všech chodnících, ale v některých veřejných prostranstvích. Ta má stoprocentní propustnost vody. Takže když na ni naprší, tak se voda vsákne.

Kulatý stůl Člověka v tísni pomohl rozhýbat pozemkové úpravy

Vraťme se k obnově a protipovodňové ochraně. Jak ta v Krnově vypadá?

Klíčový nástroj pro zadržování vody v krajině a některá protipovodňová opatření jsou nejen u nás komplexní pozemkové úpravy. To je věc, za kterou jsme bojovali už dlouhé roky. Stálo to, nefungovalo to, nehýbalo se to, dělali jsme všechno možné, aby se to posunulo. A vím, že doteď mají starostové v okolních obcích kolem Krnova stejný problém.

Bohužel to rozhýbala až povodeň. Na kulatém stole, který pořádal Člověk v tísni pár měsíců po povodni, jsem se potkal s ústřední ředitelkou Státního pozemkového úřadu. Upřímně jsme si řekli, kde to vázne a věc se posunula. Součástí úprav má být i vybudování několika suchých poldrů kolem Krnova, které už fungují opravdu jako protipovodňová ochrana.

Řeší se také řeka Opava a Opavice. Opava, tam nemusím dlouho povídat o vodní nádrži v Nových Heřminovech, ale součástí opatření není jenom ona, ale i zkapacitnění toku.

Součástí protipovodňových opatření je i velmi kvalitní prostor pro obyvatele a opatření blízká přírodě, což je pro nás důležité.

A řeka Opavice?

Je to úplně stejný příběh jako pozemkové úpravy. Můžete tlouct na dveře a nic se neděje a pak přijde povodeň a věci se rozhýbou. Po povodni jsme se rychle domluvili s panem ministrem i s Povodím Odry v rámci memoranda (přidat jako pozn.red. o co jde), že si úpravy na Opavici vezme na starost město Krnov.

Máme zadání schválené zastupitelstvem pro studii, budeme se podílet i na projektové dokumentaci a realizační fázi by pak měl mít na starosti stát. Máme za sebou i důležitá jednání s polskou stranou, nejen se samosprávami, ale i s ředitelem polského Povodí Odry, který je členem česko-polské komise schvalující opatření na hranicích, protože část toku Opavice vede státní hranicí.

Máme za sebou jednání i se Správou toků Lesy ČR, protože od pramene řeku spravují. Je zřejmé, že Opavice vede z velké části zastavěným územím a zkapacitňování koryta tam bude možné minimálně. Předběžně počítáme s tím, že by mohlo dojít k vybudování nějakého většího suchého poldru někde mezi Krnovem a Městem Albrechtice. Ale jinak se studie bude významným dílem věnovat zadržování vody v lesích, protože řeka pramení nad Heřmanovicemi a obce jsou v údolí, kam voda steče a nic se nedá dělat. U Lesů ČR jsme našli pochopení.

A děkujeme Člověku v tísni za velkou finanční podporu, to nám hodně pomůže, abychom celý tento proces mohli táhnout dál.

Obnovit neznamená postavit všechno stejně

Principy přístupu Build Back Better nebo přínosy krajinných prvků je někdy těžké vysvětlit, například občanům. Jak s tím pracujete v Krnově? Mluvíte o tom, co jsou přírodě blízká opatření a proč na nich trváte?

Ano, snažíme se to komunikovat přes standardní nástroje – radniční periodikum, sociální sítě. Já sám jsem udělal videosérii, kde vysvětluji protipovodňová opatření, kdy budou a jak budou vypadat. První díl byl o přehradě, řešili jsme i Opavu, Opavici, měli jsme díl o tom, jestli to bude stačit.

Toto téma je například předmětem dezinformací, že malá přehrada nebude stačit. Přitom v závěrečné zprávě odborníci spočítali, že stejná povodeň by při stavbě přehrady a opatřeních na řece město Krnov ochránila. Nějaké studie nám také připravovala Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK), řeší i řeku Opavu nad přehradou. To nás zajímá, protože už jsme vyléčeni z ujišťování, že žádná větší povodeň nemůže přijít.

Management Povodí Odry říká, že studie AOPK jsou nezávazné, takže se může stát, že dobrá myšlenka skončí v šuplíku. Ale Povodí už je mnohem dál ve vnímání toho, co jsou přírodě blízká opatření, takže se nebojím, že by se teď bagrovalo někde v přírodě, kde řeka meandruje.

Zpět ke komunikaci, měli jsme i veřejné projednání, kam přišlo asi 50 lidí. Snažíme se vysvětlovat, ale i naslouchat obavám, jak jen to jde. Komunikace je jednodušší v tom, že tady bydlíme a s občany o tom mluvíme průběžně pořád.

Pomohly události roku 2024 ke vnímání krajinných prvků v pozitivním světle? Často vidíme, že je to položka, která se snadno škrtne, tak jak je těžké to do projektů „protlačit“?

Obyvatel Krnova po povodni pořád vnímá jako zásadní přehradu, to se nezměnilo. Ale my pokračujeme dál, vybudovali jsme pastevní areál s divokými koňmi na podporu biodiverzity, máme fotovoltaické elektrárny na městských střechách a celkově vnímám, že vztah k životnímu prostředí se výrazně zlepšuje a občané tyto věci častěji vyžadují.

Při povodňovém víkendu Krnov zasáhla obrovská masa vody a do budoucna něčemu podobnému zabráníme jen kombinací opatření. Myslet si, že meandrování řeky to vyřeší, je stejně naivní, jako to odmítat. Zadržování vody v krajině má velký efekt a výhodou je, že je to relativně jednoduché, na tůň nebo remízek nepotřebujete stavební povolení, stačí bagr. Ale aby to mělo efekt, potřebujete takových opatření dělat tisíce na relativně malém území. Pokud se to povede, krajina může být výrazně odolnější i vůči přívalovým dešťům.

Když už mluvíme o sérii opatření, jak zapojujete nebo komunikujete se zemědělci?

Na zemědělce jsme se snažili napojit přes projekt Živá půda Nadace Partnerství, protože jako město vlastníme slušný podíl zemědělské půdy. Z debaty jsem měl pocit, že zemědělci to vnímají a ví, že musí hospodařit jinak. Upozorňovali na překážky, které mají, protože stát řeší věci někdy nešťastně.

Bavili jsme se o střídání plodin, meziplodinách, používání pesticidů. Byla to velmi dobrá debata a chtěli bychom se k ní vrátit, teď po povodních na to nebyl prostor. Jeden velký pozemek v pásmu ochrany vodního zdroje už například máme pod pachtovní smlouvou, která vyžaduje bioprovoz bez chemie. Tak to je začátek.

Po povodních se hodně zapojily do obnovy i firmy, samy byly mnohdy postiženy. Jak se vám s nimi jako městu spolupracuje? A sehrávají i teď zásadní roli?

Ano, spolupráce je výborná. S firmami se setkáváme průběžně a po povodni jsme dokonce založili Asociaci Obnova 2024+.

Manažeři firem mají velký tah na branku, ale také narazili na byrokracii veřejného sektoru. Zatímco o domácnosti bylo díky neziskovým organizacím a programům jako Živel 3 od ministerstva postaráno, u samospráv to dřelo a na firmy se stát doslova vykašlal. Bezúročné úvěry se nejdřív vůbec netýkaly firem v záplavových oblastech, a tak se firmy spojily a hledaly cesty k obnově samy.

Asociace stále pokračuje v omezeném režimu, chceme tlačit protipovodňovou ochranu a pomáhat chudším regionům. A moje osobní filozofie je síťovat důležité aktéry, město je pak odolnější.

Konference o vodě míří do Krnova

V říjnu se v Krnově uskuteční třetí ročník konference Cesta vody, kterou pořádá Člověk v tísni společně s Národním ústavem integrované krajiny. Proč jste s pořádáním v Krnově souhlasil, co to městu přinese?

Téma péče o krajinu je velmi silné a bylo pro nás důležité už před povodní, o tom jsem mluvil. V Krnově běžně zažíváme, že prší, a za tři týdny jsme na mapě sucha, protože krajina vodu nedrží. A já se chci svým dětem jednou podívat do očí a říct, že jsem pro dostatek vody pro další generace něco udělal. Proto jsem souhlasil.

Doufám, že to pomůže i starostům malých obcí s návodem, jak pracovat s krajinou a věřím, že konference přitáhne pozornost. Povodně budou přicházet častěji a v horším měřítku, tak si pojďme předávat zkušenosti.