Starosta Velvar: Chráníme město před velkou vodou, ozdravujeme krajinu a zjišťujeme, jestli svět sní naše sny

Projekt LIFE WILL – Voda v krajině a půdě se zabývá suchem a dopady změny klimatu na krajinu a jeho cílem je zvyšovat její odolnost. Ve spolupráci s obcemi, občany, zemědělci a dalšími hráči směřuje k zavádění přírodě blízkých opatření. Spolupracovat se před dvěma lety rozhodl i Radim Wolák – nadšený starosta, který je oblíbený tak, že si ho Velvarští zvolili už třikrát.

Proč se rozhodl spolupracovat na projektu LIFE WILL, jak spolupráci dnes hodnotí a v co doufá do dalších let?

Jak jste ke starostování přišel?

To, že budu starostou, jsem si vůbec neplánoval, přišlo to tak nějak samo. Ve Velvarech jsme bydleli pár let a spolu s přáteli ze spolku Natvrdlí (odkazujícím na velvarskou tvrdovaječnou tradici) jsme se zapojili do diskuse o budoucím využití okolí Malovarského rybníka ─ bývalé prvorepublikové plovárny, která v minulosti sloužila místním a nyní ji hrozilo, že se dostane do soukromých rukou. Narazili jsme tehdy na projekt Místo, kde žijeme od Nadace VIA, který nabízel přesně, co jsme potřebovali – že provede komunitu veřejným jednáním o budoucí podobě nějakého místa, přidá peníze na první realizace, a hlavně dá návod, jak se domluvit. Zkusili jsme podat žádost, já při tom obešel všechny místní spolky a organizace. Chtěl jsem, abychom našli společnou řeč, poté jsem měl možnost proces veřejného plánování koordinovat. Prostě jsem se začal se všemi bavit, zjistil jsem, že jsou moc fajn, a začalo mě to bavit.

Jaké to tehdy bylo?

Byly to krásné časy. Sešla se fůra lidí, starších, mladších, všechny to zajímalo. Nadace VIA nás procesem skvěle provedla, domluvili jsme se, jak to chceme, pak začaly brigády, kde jsme s lidmi z celého města začali prostranství vlastníma rukama proměňovat. Rád na to vzpomínám, děly se zázraky. No a u toho si mne všimla bývalá paní starostka, která se už poohlížela po nástupci, a začala okolí i mne očkovat, že bych to měl zkusit. A vidíte, jak to dopadlo, už natvrdle starostuji desátým rokem.

Baví vás to ještě jako na začátku?

Baví mne to víc, protože na začátku jsem byl jako v jiříkově vidění, nevěděl kam dřív skočit a co a jak dělat. Dneska už vím snad trochu líp, kudy kam, ale s tím časem jsem na tom stejně. Je tolik věcí, co by člověk chtěl udělat, že by se jeden uskákal! Ale zatím skáču radostně.

Krajina za městem není ideální, je třeba se bránit povodním

Krajině kolem Velvar se věnujete už dlouho?

Dlouho. Velvary leží v podřipské krajině, která je tak dlouho obhospodařovaná, že už je to na ní dosti znát: nejvíce zeleně je ve městě, v parcích po obvodu obce, pak se hned za humny ztrácí a otevírají se širá pole, lány. Ty byly dříve zamokřené, mnohdy bažinaté, jenže předci vodu odvedli a toky narovnali. To bylo tehdy pochopitelné, ale teď bychom to vzhledem proměnám klimatu potřebovali obráceně. A tak se snažíme.

Protože jste ohroženi živly?

Ano. Vzhledem k charakteru krajiny, která nyní skoro nic nezadrží, jsme nebezpečně ohroženi bleskovými povodněmi. Proto jsme si před lety nechali zpracovat generel protipovodňových opatření a už v něm najdete dosti návrhů na proměnu krajiny. Poté jsme s Povodím Vltavy a okolními obcemi nechali zpracovat studii odtokových poměrů Bakovského potoka, která nám naznačila některé cesty, jimiž se můžeme vydat.

Dalším zásadním podkladem pro nás byla studie proveditelnosti celoplošné zádrže vody v katastru města Velvary, kterou jsme si nechali zpracovat metodou Živá krajina. Ve snaze dozvědět se o možných přístupech k nápravě krajiny co nejvíc jsem se nechal proškolit spolkem Živá voda jako lokální koordinátor. S dobrovolníky území zmapovali a nechali zpracovat dvě studie proveditelnosti ─ jednu zaměřenou na místní část Ješín a druhou na povodí Svodnice, což je oblast, která historicky ohrožuje Velvary velkou vodou, protože je to nálevkové území o velikosti cca 12 km2, celé odvodněné do jedné trubky pod město. Navíc je téměř bez vegetace.

Realita plná překážek

A poté jste se rozhodli zapojit do projektu LIFE WILL?

Byli jsme v situaci, kdy jsme měli hotové všechny teoretické podklady, co dělat, ale žádné reálné výhledy, jak to uskutečnit. Sice ve Velvarech s dobrovolníky sázíme stromy podél polních cest a pečujeme o krajinu kolem Malovarského rybníka, ale chtělo by to mnohem víc.

Jenže jsou v cestě překážky...

V rizikovém povodní Svodnice nemá město žádné pozemky, není zde digitalizovaný katastr, takže je i komplikované určit hranice pozemků. Na území mnoha vlastníků tady působí několik hospodářů. Začalo nám to připadat jako výzva. Máte ideální plán, ale minimální šance ho uskutečnit. Proto jsme hledali projekt, kde by se dalo ověřit, zda jsou naše plány realizovatelné. K tomu by nám měl pomoci projekt LIFE WILL. Líbí se nám, že se v něm každý baví s každým, je založený na spolupráci se zemědělci, s vlastníky, s veřejností.

Od LIFE WILL si tedy slibujete realizaci dlouhodobých plánů?

Původně jsem si sliboval hlavně ověření toho, zda naše plány, které jsme si v minulých letech připravili, jsou realizovatelné, nebo jestli jde jen o sny, které ještě současný svět nechce nebo nemůže snít. Zajímalo mne zejména, obecně řečeno, zda je připravená studie proveditelnosti proveditelná. V průběhu realizace programu z různých důvodů Člověk v tísni od tohoto záměru odstoupil a společně jsme začali hledat opatření, která jsou v daném území po dohodě se všemi aktéry realizovatelná.

V jakou realizaci v krajině vy sám doufáte? Jaká se vám zamlouvá?

Mým snem, který shodně potvrzují všechny z dříve provedených studií, by bylo provést v místech pramenišť Svodnice výsadbu a udělat tam les. Tak to v 18. století udělal opodál velvarský purkmistr Florián Mikulovský a je to jediný lesík široko daleko, který ale významně přispívá k pestrosti krajiny.

Přes okýnko auta si vztah ke krajině nevybudujete

Velvarská část projektu je zatím ve fázi příprav, ale konkrétní opatření se rýsují už v sousedních Neuměřicích. Jak mají ovlivnit Velvary?

Ve vztahu k Neuměřicím nyní plánujeme zejména obnovení cestní sítě, abychom se mohli vzájemně lépe navštěvovat. Věřím, že když se do krajiny lidé dostanou, získají k ní vztah a mají větší zájem o ni pečovat. Když ji vnímáte jen z auta projíždějícího kolem, není to ono. Z bezpečnostního pohledu bych byl rád, kdyby se v první fázi podařilo realizovat opatření snižující ohrožení města bleskovou povodní při vydatných deštích, tedy zádrže vody v korytě Svodnice a možná i poldr v dolní části povodí. 

Jak plány krajinných úprav vnímají místní obyvatelé?

Někteří se těší, jiní jsou na pochybách. Problém je hlavně v tom, že území Svodnice není žádnou vycházkovou krajinou poblíž města. To by se jinak plánovalo. Máme zkušenost, že do plánování výsadeb a úprav krajiny v okolí Malovarského rybníka se zapojily desítky lidí, ale bylo to proto, že to byla krajina, k níž mají vztah, je na dosah, chodí tam na procházky, vyrůstali tam.

Takže oblast povodí Svodnice pro místní neatraktivní?

Je to místo suché a polnaté, větrné, od města oddělené rušnou silnící. Nedá se tam ani dojít. Proto k ní veřejnost hůře hledá vztah. Takže jsou plány krajinných úprav veřejností, která se o téma nápravy krajiny a zádrže vody zajímá, vnímány se zájmem, ale také s velkou skepsí, protože si málokdo umí představit, že by se toto nehostinné území mohlo změnit tak, aby k němu měl někdo větší vztah.

Když spolu lidé mluví, tak se domluví

Jaké jste dostal ohlasy na participativní workshop? Splnil vaše očekávání?

Potěšilo mne, že na něj dorazilo hodně lidí. Přišla i ta část veřejnosti, která se o téma dlouhodobě zajímá a účastní se ze zájmu akcí na něj zaměřených ─ ať teoreticky či prakticky. Velmi těší, že ještě po těch letech, co se tématu věnujeme, tito lidé neztratili zájem a víru, že krajině dokážeme pomoci. Vezměte si, že představení generelu protipovodňových opatření proběhlo už před 10 lety, další studie jsme přestavovali průběžně.

Ale vy jste řadu věcí už realizovali, je to tak?

Je pravda, že mezitím jsme zasadili stovky stromů a keřů, zpracovali projekt mokřadů, opravili náhon rybníka, okolí města se více zazelenalo, ale z pohledu „velkých plánů“ jsou to stále jen dílčí opatření. To, že jsem v lidech viděl víru v to, že dokážeme pomoci takhle velkému území, aby bylo dobrým místem pro hospodáře, zvířata, zeleň, aby zadržovalo vodu, neohrožovalo město a třeba se stalo i místem pro vycházky, to mne moc potěšilo. Zároveň se ale také trochu bojím, abychom nevzbuzovali přílišná očekávání, že věci půjdou rychle vpřed. Bude to cesta pomalá, ale věřím, že někam dojdeme.

Vidíte v projektu LIFE WILL šanci pro celý region? Potřebovaly by takovou práci i další regiony Kladenska?

Řekl bych, že každá snaha (obzvláště v našem regionu) se počítá. A myslím si, že pokud se nám podaří udělat něco s kusem země na Svodnici, který je velmi problematický, tak by se to mohlo podařit všude. Jsem optimista ─ věřím, že když spolu lidé mluví, tak se domluví.