Tři kroky k odolnějším obcím: Zkušenosti z projektu EUKI ELCA v Česku

Na jihomoravské Podluží se před téměř pěti lety soustředila pozornost kvůli zpustošení několika obcí tornádem síly až F4 a poničení jedné obce bleskovými povodněmi. Celá oblast ale už desítky let čelí i něčemu dalšímu – velmi silné větrné erozi, rozsáhlému odvodnění území a zhoršujícímu se suchu, vlnám veder i nízké biodiverzitě, takže je mimořádně zranitelná vůči dopadům klimatické změny. I proto jsme právě sem soustředili projekt EUKI ELCA.

Česká část projektu se od počátku opírala o jednoduchou, ale ambiciózní myšlenku: pokud mají obce skutečně reagovat na změnu klimatu, potřebují nejen finance a strategie, ale především lidi, znalosti a prostor pro spolupráci. Právě z této potřeby vyrostly tři hlavní pilíře aktivit: vzdělávání klimatických manažerů, tvorba klimatických akčních plánů a vznik Centra komunitní podpory pro ochranu klimatu v Hodoníně. Každý z nich cílil na jinou úroveň, dohromady ale vytvořily funkční celek, který se opírá o místní zkušenost, dlouhodobou přítomnost Člověka v tísni v území a praktický přístup.

„Pozitivní na tom negativním je to, že spousta lidí, kteří dřív nevnímali, že je potřeba řešit jakákoliv opatření v naší obci nebo krajině, o tom začali uvažovat.“ Slova Tomáše Makudery, starosty Dolních Bojanovic, kde se tři dny před tornádem prohnala blesková povodeň, se nesla celým projektem.

Vzdělávání klimatických manažerů: když se z tématu stává kompetence

Jedním z nejzásadnějších přínosů projektu bylo systematické budování kapacit na úrovni obcí a regionů prostřednictvím vzdělávání klimatických manažerů. V době, kdy se o změně klimatu často mluví abstraktně nebo formou politického nástroje, nabídlo toto vzdělávání strukturovaný a srozumitelný rámec, jak o tématu přemýšlet prakticky a v kontextu konkrétních obcí, rozpočtů, projektů a rozhodnutí.

„V rámci přednášek jsme seznamováni s množstvím témat, které s managementem mitigačních a adaptačních opatření souvisí a jsme tak i propojováni se zajímavými lidmi z praxe. Během studijních výjezdů je pro mě velice hodnotné prohlédnout si příklady inovativních řešení, ideálně i s komentářem kompetentních osob. A neméně důležité je i síťování, a to nejen v mezinárodní rovině, ale i v rámci našeho českého týmu,” řekla v průběhu školení Tereza Kleiner. Vystudovaná krajinná architektka, dnes referentka Odboru rozvoje města Hodonín, prošla celým vzdělávacím procesem a účastnila se i přípravy klimatického akčního plánu právě v Hodoníně.

Vzdělávací program byl koncipován jako více jak roční proces kombinující online výuku, prezenční setkání, odborné semináře i zahraniční studijní cesty. Desítka českých účastníků, mezi nimi zástupci samospráv, odborníci z neziskového sektoru i lidé působící v krajině, se postupně seznamovali s tématy, jako je šetrné hospodaření s vodou, mitigační a adaptační přístupy, udržitelná energetika a doprava, přírodě blízká krajinná opatření nebo komunikace klimatických témat směrem k veřejnosti. Učili se chápat ochranu klimatu jako průřezové téma, které se dotýká územního plánování, investic, péče o veřejný prostor i spolupráce s občany.

Jiří Fila, místostarosta Moravské Nové Vsi, který se vzdělávání účastnil v návaznosti na obnovu obce po tornádu, popsal přínos především v rovině změny uvažování: možnost dívat se na obnovu a rozvoj obce nejen optikou nutných oprav, ale jako na příležitost k dlouhodobému posílení odolnosti. Vzdělávání podle něj nabídlo ucelený pohled na témata, která jsou jinak roztříštěná mezi různé resorty a projekty.

Důležitou součástí programu byla také mezinárodní inspirace, studijní cesty do Německa, Rumunska nebo Rakouska. Účastníci viděli konkrétní příklady opatření, která jsou v zahraničí běžnou součástí správy obcí. „Exkurze pokrývaly poměrně ucelenou paletu témat od alternativních zdrojů energie, energeticky úsporných budov, šetrné dopravy, přes úpravu vesnické a městské zástavby i extravilánu do podoby, která zvládá projevy změny klimatu,” zhodnotil Jiří Fila.  

Jiní zase oceňovali možnost vzdělávání pro kolegy, kteří s těmito opatřeními zatím nepracovali: „Jedním ze způsobů, jak naplňovat naši adaptační strategii, je i edukace zaměstnanců v těchto tématech. Takže pro své kolegy budu hledat další příležitosti se dovzdělat i nadále.”

Vzdělávání zároveň vytvořilo síť lidí, kteří se tématu ochrany klimatu věnují z různých pozic, ale řeší podobné otázky. Právě tato síť a možnost sdílet zkušenosti, ptát se a vzájemně se inspirovat, je jedním z méně viditelných, ale velmi důležitých výsledků projektu. „V tomto směru budeme těžit například ze setkání s manažery ochrany klimatu v německém Kasselu, kde jsme debatovali jejich přístupy a přínos pro ,zelenější´ fungování města. Podnětná byla i návštěva výstavního prostoru v centru města, který od města Kasselská univerzita využívá k posílení informovanosti právě v oblasti změny klimatu. Líbí se mi, že věnují značnou energii osvětě, participaci a že intenzivně spolupracují s univerzitami. Lépe se jim daří prosazovat systémová i fyzická opatření,” řekla Tereza Kleiner.

Centrum komunitní podpory pro ochranu klimatu v Hodoníně: prostor, kde se potkávají lidé, témata i řešení 

Druhým pilířem české části projektu se stal vznik Centra komunitní podpory pro ochranu klimatu. Reagovalo se tak na potřebu vytvořit fyzický prostor, kde by se téma ochrany klimatu, rozvoj mitigačních přístupů a také adaptace na jeho dopady mohlo řešit dlouhodobě, otevřeně a srozumitelně. I v budoucnu bude sloužit jako místo pro setkávání odborníků, zástupců obcí, neziskových organizací i široké veřejnosti. Nabízí zázemí pro konzultace, workshopy, debaty a vzdělávací akce a zároveň podporuje rozvoj místních projektů zaměřených na krajinu, vodu, zeleň, odpadové hospodářství nebo obnovitelnou energetiku.

Význam centra je patrný i v kontextu obnovy regionu po tornádu v duchu přístupu Build Back Better. Jak popisuje Dalimil Toman z Hnutí Brontosaurus, který s Člověkem v tísni v regionu dlouhodobě spolupracuje, je klíčové, že organizace zůstaly v území přítomné i po odeznění akutní krize. Díky tomu bylo možné navazovat na první kroky dalšími aktivitami: výsadbami, stabilizačními opatřeními, osvětovými akcemi i dlouhodobějšími úvahami o podobě krajiny.

Centrum zároveň pomáhá udržet téma klimatické adaptace a mitigace živé i v době, kdy mediální pozornost směřuje jinam.

Workshopy a pracovní setkání, kulaté stoly, veřejné diskuze, exkurze, vzdělávání dospělých i středoškoláků v rámci projektu vytvořily prostor pro sdílení zkušeností. Právě tato setkání často otevírala témata, která by jinak zůstala na okraji pozornosti – konflikty zájmů v obcích a krajině, obavy veřejnosti nebo bariéry v realizaci opatření.

Jedním z nejmarkantnějších úspěchů programu byly Hodonínské dny pro klima, které jsme pro širokou i odbornou veřejnost pořádali v rámci projektu EUKI ELCA ve spolupráci s městem Hodonín a pod záštitou ministra životního prostředí Petra Hladíka a hejtmana Jihomoravského kraje Jana Grolicha. 

Dny pro klima trvaly celý měsíc a zahrnovaly celkem 18 akcí. Ta nejvýznamnější z nich, dvoudenní klimatická konference Život po živlu: Odolnost měst a obcí jako klimatická výzva, propojila devět desítek zástupců obcí, aktivní občany, odborníky a aktivisty, zviditelnily místní klimatické akce a zdůraznily sílu vzájemné motivace, vzdělávání a regionální solidarity.

A obdoba Dnů pro klima se konala i v Bruselu, konkrétně v Evropské komisi. „Možnost setkávat se se zahraničními organizacemi zaměřenými na klimatická opatření, klimatickými ambasadory, ale i se zákonodárci přímo z institucí Evropské unie, je mimořádně cennÁ. Během tří dnů v evropské metropoli jsme načerpali mnoho mezinárodní inspirace a měli jsme možnost se pobavit o tom, co nás a naši krajinu trápí v Česku a jak k řešením přistupují jinde,” ohlédl se Roman Klecker, koordinátor programů klimatické odolnosti Člověka v tísni na jižní Moravě.

Klimatické akční plány: detailní mapa cesty k odolnějším obcím

Vznik klimatických akčních plánů pro Hodonín, Moravskou Novou Ves a Prušánky byl odpovědí na situaci, kterou místní dobře znají z posledních let. Jak již bylo zmíněno, region se dlouhodobě potýká se suchem a zhoršujícím se zdravím krajiny a ničivé povodně a tornádo z roku 2021 zasadily místním další tvrdou ránu. Právě tato kombinace ale dala klimatickým akčním plánům vznikajícím pod záštitou projektu EUKI ELCA a ve spolupráci s jinými neziskovými organizacemi a experty jasný směr i naléhavost.

Smyslem akčních plánů nebylo vytvořit obecné strategické dokumenty, ale detailní, odborně podložené a přitom prakticky použitelné materiály, které obcím pomohou orientovat se v tom, jak krok za krokem zvyšovat odolnost svého území. Klimatický akční plán není dokument do šuplíku, ale nástroj, který má obcím pomoci rozhodovat se o tom, jak pečovat o krajinu a reagovat na dopady změny klimatu.

Od analýzy území k návrhu konkrétních opatření

Základem každého klimatického akčního plánu byla podrobná participativní analýza místních podmínek. Ta zahrnovala hodnocení klimatických rizik (sucho, extrémní srážky, přehřívání sídel, větrná eroze a jiné), analýzu krajinné struktury, vodního režimu, stavu zeleně i způsobu využívání půdy. V případě Hodonína i okolních obcí se jasně ukázalo, že klíčovým problémem není jeden izolovaný jev, ale kombinace dlouhodobého vysychání krajiny, nízké míry biodiverzity, intenzivního zemědělství, narušené retenční schopnosti území a vysoké zranitelnosti sídel.

Na rozdíl od obecných adaptačních strategií šly tyto plány výrazně dál, neomezovaly se na popis problémů, ale systematicky je překlápěly do návrhu konkrétních opatření. Typicky šlo o:

• Hospodaření se srážkovou vodou v zastavěném území,
• úpravy veřejných prostranství a návrhy modrozelené infrastruktury,
• krajinná opatření v extravilánu (meze, remízky, stromořadí, meandry, zasakovací pásy aj.),
• mitigační opatření v oblasti úpravy budov a technické infrastruktury,
• energetická opatření a snižování přehřívání sídel.

Každé opatření bylo popsáno nejen z hlediska přínosu, ale také z pohledu realizovatelnosti, návaznosti na existující dokumenty a možností financování.

Plány vznikaly v úzké spolupráci s obcemi a jejich občany a reagovaly na jejich reálné možnosti. Nešlo o ideální modelové řešení, ale o dokument, který respektuje omezené kapacity samospráv, rozpracované projekty i politickou a územně-plánovací realitu. Jak popisuje místostarosta Jiří Fila z Moravské Nové Vsi, plán funguje především jako praktický průvodce, který pomáhá obci rozhodovat se v dlouhodobém horizontu. Umožňuje nahlížet jednotlivé investice nejen optikou ceny nebo rychlosti realizace, ale také jejich dopadu na odolnost území. Právě tato schopnost propojit krátkodobé rozhodování s dlouhodobými cíli patří mezi největší přínosy plánů.

V plánech je patrná snaha prioritizovat opatření podle urgentnosti či územních a finančních možností daných obcí. Přišlo nám důležité si spolu s obcemi a občany ujasnit, co je možné realizovat okamžitě, co střednědobě a co představuje dlouhodobou vizi. To je důležité zejména v obcích, které se stále vyrovnávají s následky tornáda a mají omezený prostor pro experimentování.

Propojení sídla a krajiny jako klíčový princip

Výrazným rysem všech tří klimatických akčních plánů je důraz na propojení mitigačních a adaptačních opatření v intravilánu a extravilánu. Dokumenty pracují s myšlenkou, že odolnost obce nelze zvýšit pouze úpravou veřejných prostranství nebo technickými opatřeními, ale že je nutné řešit i širší krajinný kontext.

Tento přístup je důležitý i z hlediska komunikace s veřejností. Umožňuje totiž vysvětlovat, že opatření v krajině nejsou „něco navíc“, ale mají přímý dopad na kvalitu života v obci – například na zmírnění letních veder, ochranu před přívalovými srážkami nebo zlepšení mikroklimatu.

V regionu je nicméně komunikace klimatických témat navenek trochu specifická. „Od počátku tam byla velká vděčnost u většiny místní populace za aktivity, které Člověk v tísni dělal. Věci typu stabilizačních prvků v parku nebo výsadby v Moravské Nové Vsi byly přijímány kladně. Klimatické akční plány jsou ve většině obcí brány jako pozitivum, někde bohužel podlehly dezinformačnímu zkreslení. Neznamená to, že by to odmítali všichni občané. Kdyby se to lidem dobře vysvětlilo, byly by i tyhle věci přijímány pozitivně,” dokreslil lokální situaci Dalimil Toman, který se za Hnutí Brontosaurus na některých aktivitách podílel.

Zkušenost z regionu ukazuje, že i tam, kde se plán nepodařilo formálně schválit, měl proces významný dopad. Otevřel debatu o budoucím směřování obce a pomohl pojmenovat problémy, které by jinak zůstaly rozptýlené v jednotlivých projektech. „Je cenné, že zde Člověk v tísni zůstal působit delší dobu. Aby i ta rychlá podpora měla dlouhodobé dopady, je potřeba působení rozprostřít v čase,“ dodal Dalimil Toman. 

Projekt ukázal, že dobře funguje propojení tří věcí: lidí se snahou pečovat o českou krajinu, konkrétního plánu a dlouhodobého zázemí. Vzdělávání pomohlo převést téma ochrany klimatu do praxe obcí, akční plány nabídly jasné kroky a priority a komunitní centrum vytvořilo prostor pro spolupráci a pokračování aktivit i po skončení projektu. Důležitou roli hrálo také sdílení zkušeností – mezi obcemi, odborníky i ze zahraničí – a budování sítě lidí, kteří mohou v tématu pokračovat.

Zároveň se ukázalo, že změny v této oblasti budou přicházet spíše postupně, krůček po krůčku. Narážejí totiž na omezené kapacity obcí, návazanost na starší projekty i opatrnost vůči novým přístupům. Významnou roli hraje také komunikace s veřejností, která není vždy jednoduchá.

Do budoucna bude klíčové převést získané zkušenosti do konkrétních projektů a investic, posilovat spolupráci mezi obcemi a pokračovat v otevřené komunikaci. Stejně důležité je udržet síť lidí a iniciativ, které díky projektu vznikly. Právě na nich může další rozvoj opatření pro odolnější krajinu a obce stavět.

Tento projekt je součástí European Climate Initiative (EUKI) německého Spolkového ministerstva pro životní prostředí, klimatickou akci, ochranu přírody a jadernou bezpečnost (BMUKN).