Změna klimatu jako novinářská příležitost. Organizovali jsme workshop
Publikováno: 13. 2. 2025 Doba čtení: 12 minut Sdílet: Sdílet článekZměna klimatu je sílící hrozba, ale také velká příležitost. Z pohledu žurnalistů může jít o příběh století. Vyprávět o této aktuální výzvě poutavé příběhy přitom obnáší mnohá úskalí. Při společném setkání jsme proto sdíleli zkušenosti i překážky při práci s tímto tématem v redakcích. Hledali jsme i možné příležitosti jeho využití v širším spektru každodenních témat než jen ve vědeckých rubrikách.
Na setkání pro média, které jsme poslední lednovou středu pořádali v Langhans – centru Člověka v tísni, se sešly necelé dvě desítky novinářů, novinářek, studentů a studentek žurnalistiky. Cílem bylo sdílet dosavadní zkušenosti s prací s tímto aktuálním a komplexním tématem v redakcích - ať už těch, které se zabývají světovým děním, sportem nebo lifestylovými tématy. Chtěli jsme i přiblížit téma změny klimatu těm, kteří s ním při své novinářské práci zatím nemají moc zkušeností, ale považují jej za důležité, a rádi by s ním pracovali více.
Je to problém, k řešením jsme vlažní
Úvodního příspěvku se ujal ředitel a zakladatel Institutu 2050 Jan Krajhanzl, který se se svým týmem zabývá výzkumy veřejného mínění a designem komunikačních strategií v environmentální oblasti. Shrnul v něm hlavní data a výstupy, které vzešly z nedávno zveřejněného výzkumu české veřejnosti “České klima 2024” a jejího pohledu na téma změny klimatu a s ním související témata, který se nazývá. Příroda se dlouhodobě ukazuje jako nejinkluzivnější téma mezi českou veřejností, t.j jako téma, u kterého lidé uvádějí největší zájem a pozitivní pozornost.
„Přes 70 procent Čechů uvádí, že má k přírodě rozhodně nebo spíše sympatie. Nadpoloviční většina Čechů uvádí, že považuje témata stavu české krajiny, dopady změny klimatu na ČR, sucha v ČR za vážné problémy České republiky. Tyto sympatie a vážnost tématu se už ale mnohdy nepromítají do reálného chování Čechů, například v otázce změny klimatu,“ uvedl v příspěvku Jan Krajhanzl.
Na datech, která představil dále prezentoval, že lidem v České republice schází větší znalost základních faktů, které se vztahují ke změně klimatu, což činí veřejné mínění více manipulovatelné. Zároveň lidé projevují velký zájem o konkrétní řešení, která by mohla pomoci řešit sucho v krajině, opakující se povodně nebo témata spojená se Zelenou dohodou pro Evropu.
Bojíme se, že zchudneme
Směrem k možným řešením a vlastním krokům vedoucích ke zmírňování změny klimatu Jan Krajhanzl upozornil na to, že 43 procent obyvatel ČR dnes uvádí, že má větší nebo menší potíže každý měsíc vyjít v domácnosti se svými příjmy. To je podle něj zásadní pro to, k jakým k možnostem řešení, vlastního omezení nebo ochoty využít dražší, ale méně emisní produkty, budou lidé v Česku nakloněni. „Jako Češi většinově říkáme - chraňme klima, pečujme o naši krajinu, modernizujme naši zemi, když ale slyšíme o Greenu Dealu, reálně o něm skoro nic nevíme a přesto se bojíme, že zchudneme,“ shrnul Jan Krajhanzl závěry tohoto výzkumu veřejnosti do jedné věty. Ačkoliv Zelenou dohodu pro Evropu odmítá, většina z nich za jednotlivými opatřeními (kromě zákazu spalovacích motorů) stojí.
V závěru příspěvku představil i sedm různých skupin obyvatel České republiky ve vztahu k tématu změny klimatu, do kterých výzkumníci prostřednictvím clusterových analýz rozdělili.
Výzkum České klima 2024 je volně k dispozici na stránkách Institutu 2050.
To už jsme měli
Druhou část workshopu vedli klimatický redaktor Českého rozhlasu Jan Kaliba a redaktor týdeníku Respekt Štěpán Sedláček. Oba mají s prací s tématem změny klimatu opakovanou zkušenost a dlouhodobě se o něj zajímají. Ve svém příspěvku shrnuli několik možných bariér, které mohou stát v redakcích před novináři, kteří chtějí častěji referovat o tématu změny klimatu. Na setkání s podobnými bariérami se ptali i přítomných novinářů a novinářek.
„V redakci přílohy MF DNES Víkend jsem byla často vedena k tomu, aby čtenáři i u podobných témat mohli odpočívat, aby je psaní o přírodě motivovalo k tomu jít ven a nevystrašovalo,“ vyprávěla Klára Kubíčková, která dnes pracuje v nakladatelství Host a byla součástí lektorského týmu workshopu.
„Ve své praxi jsem se několikrát setkal s tím, že jsem chtěl informovat o nových poznatcích o změně klimatu, ale ze strany editorů se opakovalo – že podobné téma jsme nedávno měli a dali přednost něčemu jinému,“ popsal svou zkušenost Štěpán Sedláček. Téma změny klimatu je podle něj přitom spojené s řadou opakujících se událostí a jevů. Připomněl i to, že by se podle něj toto téma nemělo v redakcích týkat jen vědeckého redaktora, ale mělo by procházet celou redakcí. Její členové by měli být schopni o něm na poradě poradit se základními fakty a kontexty.
Další přítomní reagovali, že právě tyto souvislosti a kontexty bývají tím, co se při nutném krácení článků v redakcích mnohdy vypouští jako první. Souvislost se změnou klimatu by se podle účastníků workshopu měla mnohem častěji objevovat třeba i v textech zpravodajských agentur jako je ČTK.
Za příběhy vyschlých studen
„Přijde mi klíčové nesedět jen v redakci, ale mluvit o tématu změny klimatu s lidmi v terénu, v jejich obci. Je pro to důležitý i jazyk, který zvolíme. Mluvím při svých reportážích s lidmi, kteří mi toho třeba tolik neřeknou o změně klimatu, ale můžou bohatě mluvit o vysychající studně, o dovolené na lyžích, na kterou už nejezdí, apod. Za poslední rok se mi otevřela spousta možností, o kterých jsem donedávna netušil. Ukazuje se, že změna klimatu může být propojená s kulturou a divadelními představeními, se sportem nebo zemědělstvím,“ popsal svou zkušenost v další části diskuze Jan Kaliba.
Relativizace není objektivita
V odpoledním bloku představili Jan Kaliba a Štěpán Sedláček 10 častých mýtů spojovaných se změnou klimatu a fakta a zdroje, které je uvádějí na pravou míru.
„Mezi nejčastější mýtus patří relativizování celého jevu. Do debat jsou tak někdy stále zváni i ti, kdo tvrdí, že na člověkem způsobené změně klimatu není vědecká shoda. Někdy se tento přístup vydává za přístup vedoucí k objektivitě a vyváženosti. Za mě je tento postup naopak zkreslování reality. Mít to ve studiu “jeden na jednoho”, když člověkem způsobenou změnu klimatu potvrzuje přes 99 procent relevantních vědeckých studií,“ popsal v tomto bloku Jan Kaliba.
V části věnované extrémním projevům počasí v podobě povodní a požárů byly zmíněny takzvané atribuční studie. Ty jsou v zahraničí běžně uváděny jako kontext při reportování o extrémních jevech v počasí. Podobné studie dnes vychází řádově v odstupu několika týdnů po dané události jako jsou rozsáhlé požáry nebo povodně. Tyto recenzované studie dokáží na základě klimatických modelů uvést, jestli a jaký byl vliv klimatické změny na danou událost. Pro událost na území Česka vyšla atribuční studie poprvé po loňských povodních a prokázala, že dopady změny klimatu měly na událost vliv až ze 7 procent.
1) Klima se měnilo vždy / Není jistý vliv člověka / Neexistuje vědecká shoda
FAKTA:
Klima se na Zemi měnilo vždy, ale nikdy v dějinách lidské civilizace nebyla atmosféra takto zahřátá. Skleníkových plynů jako dnes bylo v atmosféře naposledy před 66 miliony lety. Změna se navíc děje nebývale rychle a provází ji také další změny (např. vymírání přírodních druhů), kterými překračujeme limity života na Zemi.
2) Neumějí předpovědět ani to, jak bude za týden. Natož aby věděli, co bude za 20 / 50 let…
FAKTA:
Meteorologové předpovídají, jak bude na konkrétním místě v konkrétní dobu. Klimatologové pracují s dlouhodobými teplotními průměry na Zemi v závislosti na množství skleníkových plynů v atmosféře. Většina klimatologických modelů z minulosti odhadla vývoj globálního oteplování velmi přesně, ukazuje např. srovnávací studie NASA.
3) Sněží a mrzne, žádné globální oteplování neexistuje! A povodně i požáry tu byly vždy
FAKTA:
Teplotní výkyvy budou stále existovat. Celkově ale bude vyšších teplot přibývat, stejně jako extrémů v počasí (např. teplot nad 20°C v zimě). To narušuje stabilní klima, které bylo podmínkou vzniku naší civilizace (např. zemědělství).
Vliv změny klimatu na: vlny veder, sucha, požáry, bouře, povodně atd. – určují velmi konkrétně tzv. atribuční studie. Po povodních 2024 ji vědci z WWA poprvé provedli i pro událost na území ČR.
4) Tak se oteplí o 2 stupně Celsia – to přece není problém. Já mám teplo rád/a…
FAKTA:
Jde o globální průměr. Kontinenty se oteplují rychleji. A podle vědců se tím výrazně zvýší riziko současných extrémů a dojde k nezvratnému zničení velkých ekosystémů, na kterých je lidstvo závislé (Amazonie, Golfský proud, korálové útesy, ledovce).
5) Změnu klimatu nejde vyřešit / je to poručíme větru, dešti – tak nač se starat. Stačí se přizpůsobit
FAKTA:
Vědci uvádějí, že přizpůsobit se bude velmi nákladné, se stoupající teplotou stále dražší a při velkém oteplení pro lidský život a fungování civilizace nemožné. Je tedy potřeba se adaptovat, ale zároveň pracovat na snižování emisí – tzv. mitigaci.
6) Klima může počkat. Teď je potřeba řešit jiné krize a problémy
FAKTA:
Vědci uvádějí, že i RYCHLOST snižování emisí skleníkových plynů (greenhouse gases, GHG) je klíčová. Dnes rozhodujeme o tom, jak kritické budou důsledky oteplování v následujících desetiletích, ale i daleko za tímto horizontem. Navíc změna klimatu zhoršuje právě i další krize, které už prožíváme (války, migrace, potravinová bezpečnost).
7) My s tím stejně nic neuděláme, vyřešit to musí Čína, Indie…
FAKTA:
Změna klimatu je globální problém, který nevyřeší nikdo samostatně. Snižování emisí GHG je v zájmu Evropy – ta je nejrychleji se oteplujícím kontinentem. EU27 má čtvrté nejvyšší emise po Číně, USA a Indii. A na každé tuně emisí závisí výsledné globální oteplení.
8) Řešit klima je drahé, ničíme si ekonomiku (střílíme se do nohy), ožebračuje to lidi…
FAKTA:
Snižovat emise skleníkových plynů je drahé. Nedělat nic a hradit škody způsobené změnou klimatu je mnohem dražší - opakovaně ukazují různé studie i praxe.
9) Nejde žít bez fosilních paliv!
(variace: Chtějí, abychom se vrátili na stromy / do jeskyní / sebrat nám auta a posadit nás na kolo)
FAKTA:
Moderní společnost se nemůže zbavit uhlí, ropy a plynu přes noc. Pokud se ale rozhodne, dokáže je eliminovat. Zdroje solární, větrné a další obnovitelné energie se ve světě rychle rozšiřují, jejich ceny prudce poklesly.
10) Ochrana klimatu je zelené šílenství, levičácká ideologie, alarmismus apod.
FAKTA:
Koncept ochrany klimatu vychází z vědeckých poznatků a doporučení ve snaze zajistit, aby se lidstvo vyhnulo katastrofickým dopadům změny klimatu a zachovalo si co nejvíc z blahobytu. Oproti vědeckým doporučením jsou ale současné politiky i plány ochrany klimatu stále slabé.
Je to téma i pro lifestyly
Závěr programu workshopu tvořily dva praktické bloky – jeden se zaměřil na zpravodajství, druhý byl více zaměřený na práci s tématem změny klimatu v lifestylových médiích.
Klára Kubíčková, která psala několik let do časopisu Vlasta, Heroine, Marianne, Tématu a dalších časopisů ve své části věnované lifestylovým médiím připomněla, že při práci s tématem změny klimatu je vzhledem k jeho náročností důležité myslet i na vlastní duševní hygienu. Přes jeho náročnost a komplexnost je to podle ní zároveň téma, které může být velmi dobře využitelné pro lifestylová média. Přímé souvislosti s ním najdeme v oblastech vztahů, vaření, módy, bydlení, až po zahradničení.
Upozornila i na to, že důvodem proč se při přibližování změny klimatu více zaměřit i na lifestylová média může být i to, že velkou roli v možných řešeních oblasti změny klimatu mohou hrát ženy. Na ně neúměrně dopadají změny klimatu, zároveň jsou mnohdy vyloučeny z rozhodování o řešeních. V západních společnostech jsou zároveň často právě ženy více zodpovědné za to, co rodiny budou jíst, jak se budou oblékat.
1) Mluvte o ní pořád, ne jen, když hoří les
Publikum by mělo mít možnost ve vašem médiu vždycky najít odpovědi na svoje otázky týkající se klimatické změny. Nestačí čekat na další povodně nebo požár. Můžete mít pro toto téma samostatnou rubriku, štítek, zarážku na webu a věnovat se tématu průběžně během celého roku.
2) Dívejte se na svoje příběhy environmentální optikou
Témata změny klimatu tak můžete využít i v anketách typu Jak se žije... Co si myslí..., apod. Souvislost s tímto tématem najdete u většiny oblastí a oborů současného zpravodajství i publicistiky.
3) Na jazyce záleží!
S klimatickou změnou souvisí mnoho cizích termínů a složitých tezí. Zjednodušte je s ohledem na publikum. Konzultujte s odborníky, jestli je vaše zjednodušení stále platné.
4) Buďte odborní, ale přístupní!
Nejlepší zbraní proti ideologicky, politicky nebo finančně motivovaným aktérům, kteří se snaží přesvědčit veřejnost, že změna klimatu není hrozbou, je věda. Být vědecký však neznamená nutně mluvit nebo psát jako vědec.
5) Vyhněte se líčení apokalypsy!
Informovat o změně klimatu alarmisticky jako o blížící se apokalypse může být matoucí, rozporuplné a děsivé. Znemožňuje to přibližovat téma veřejnosti tak, aby neupadla do klimatického žalu nebo problém nevytěsnila. Vhodné jsou tak pozitivnější rámce, které ukazují, že už dnes existují způsoby, jak dopady změny klimatu zvládnout a omezit emise. (zjednodušeně řečeno: „Planeta sice hoří, ale je možné ji hasit, pokud se budeme vědomě ptát, co je možné udělat – a pokud to budeme dělat – a vyžadovat to po politicích a političkách.“)
6) Buďte lokální, blízkost spojuje!
Globální problémy mají lokální důsledky. Změna klimatu není problémem jen v nějakém abstraktním smyslu či vědeckém rozměru. Má důsledky pro naše okresy, vesnice a města, pokud jde o nebezpečí, jako jsou požáry, zemědělství nebo extrémní počasí.
7) Nestačí jen psát nebo mluvit, ale i ukazovat!
Záleží nejen na tom, jak o změně klimatu a otázkách životního prostředí mluvíme, ale i na tom, co ukazujeme a jak ilustrujeme problémy, které chceme sdělit. Součástí komunikačního procesu jsou i doprovodné obrazy (fotografie, videa,...). Dramatická videa s ledními medvědy na tajících krách tak nejsou vhodné, oproti tomu fotografická srovnání dvou míst v Česku - tehdy a teď mohou fungovat mnohem lépe.
Není malých příběhů
Klára Kubíčková zmínila i to, že realitu kolem nás vždy formuje jazyk, kterým o ní mluvíme. „Téma změny klimatu je dnes v médiích často představováno jako téma dystopie, soudného dne. V moci médií přitom je tento narativ přenastavit a vyprávět inspirativní příběhy. Je potřeba vyprávět podobné příběhy a přitom nestrašit a nepoučovat. Je vhodnější o podobných tématech podloženě informovat, dávat čtenářům informace a vlastní rozhodování nechat na nich,“ uvedla Klára Kubíčková.
„O tématu, jako je změna klimatu, bychom měli psát průběžně a ne až když hoří. Náš svět tvoří vyprávění o něm, příběhy přitom nemají jen schopnost popisovat realitu, ale mají moc ji tvořit. Mohou inspirovat, jsou tvořitelem změny. Není proto malých příběhů,“ zmínila v závěru svého bloku Klára Kubíčková.
