Dnes je Den stromů. Jak si vedou stromy našich lesů?
Publikováno: 19. 10. 2023 Doba čtení: 5 minut
Lesy představují naše největší přírodní bohatství. U nás se jim ale nedaří zrovna dobře. Na vině je nevhodné hospodaření a změna klimatu. Stromy schnou a podléhají kůrovci, hlavně v Jeseníkách a na Vysočině. Na cestu nápravy už naštěstí vykročila celá řada lesních hospodářů. Přečtěte si o zdraví českých lesů u příležitosti dne, kdy si na 40 států celého světa připomíná, co pro nás stromy znamenají.
Území Česka bylo historicky hustě zalesněné. Vlivem kolonizace periferních oblastí ve středověku a novověku však došlo k plošnému odlesnění téměř celé naší země. A za dob Marie Terezie nám zbývalo pouhých asi 27,5 % rozlohy lesů. Od té doby se podíl zalesněných ploch výrazně zvýšil na současných 37,1 % a plocha pokrytá lesem každým rokem roste.
Ačkoliv je Česko rok od roku lesnatější co do plochy, co do zdraví zaznamenávají naše lesy výrazný pokles.
A to i přesto, že představují naše největší přírodní bohatství. Významně přispívají k regulaci místního klimatu, zadržování odtoku vody z krajiny, poskytují útočiště pestré fauně a floře a vytvářejí bariéru pro extrémní atmosférické vlivy, jako je silný vítr.
Lesy nám poskytují nejen dřevo, ale i čistí vzduch, vodu, chrání půdu a nabízí místo k odpočinku a regeneraci. Mezi jejich nezanedbatelnou funkci patří také ochrana lidské populace před přírodními katastrofami – suchem, požáry, erozí půdy, bouřemi a silným větrem a povodněmi. Všechny tyto funkce zmizí, pokud se les přemění na zemědělskou půdu, podlehne zástavbě nebo se rozpadne vlivem biotických a abiotických činitelů.
Les je ovšem schopen poskytovat tyto funkce, pouze pokud je zdravý.
Zjistěte, jak zdravý je les ve vaší obci v naší interaktivní aplikaci:
Tradiční průmysl zdraví lesů nepřeje
Lesnictví v našich krajích je poznamenané historickým akcentem na ekonomickou produkci. Doba se nesla ve jménu vysazování nepůvodních smrkových monokultur a plošného odvodňování lesních pozemků umělými kanály. Intenzivní průmyslová produkce, zejména spalování uhlí, ovlivnila chemické složení srážek, které pak v podobě kyselých dešťů decimovaly lesy zejména na severu Čech a Moravy (viz https://www.klimatickazmena.cz/cs/?l=76).
Uhlí je spalováno dodnes. Dopady acidifikace na zdraví lesů, společně s historickou zátěží v podobě okyselených půd, jsou stále patrné ve značné ztrátě listí a jehlic – defoliaci. V rámci Evropy patří naše lesy k těm nejvíce zasaženým kyselými dešti (zdroj).
Smrk ztepilý coby historicky nešťastná volba s velkou setrvačností
Mezi značkové stromy českého lesnictví patří smrk ztepilý, který se na našem území původně nacházel pouze ve vyšších polohách. V optimálních podmínkách roste velmi rychle a jeho rovné kmeny jsou velmi ceněné ve zpracovatelském průmyslu. Jenže v porovnání s ostatními stromy špatně snáší extrémní teploty, sucho, znečištění a kyselé deště.
Důsledkem nevhodného vysazování smrkových monokultur jsou dnešní holiny – pláně uschlých stromů, které nejprve oslabil kyselý déšť a sucho, a následně dorazil lýkožrout a/nebo silný vítr. Mezi nejvíce zasažené oblasti patří severní Morava, Vysočina a České Švýcarsko (Obr. 1).
Lesnictví v našich podmínkách vždy mířilo k ideálům průmyslové výroby – k přísně plánované a technologicky a vědecky řízené produkci dřeva. Dnešní realita tuto představu v podstatě vůbec neodráží. Navzdory prudké mechanizaci a plánování se lesnictví v posledních dekádách nese v duchu kalamit. Místo lesního plánu je většina dřeva (86,9 %) vytěžená zcela neplánovaně a 95 % vytěženého dřeva představují jehličnaté stromy zničené lýkožroutem (zdroj).
Zdá se, že místo lesnického plánu se u nás lesnictví podřizuje měnícím se klimatickým podmínkám a řešení dopadu vlastního nevhodného hospodaření. Je nade vše jasné, že se bude muset hluboce proměnit, pokud se i nadále chceme pyšnit rostoucími plochami především zdravých lesů. Naštěstí lze říct, že k proměně už zčásti dochází.
Na cestě k nápravě
Současní lesníci chápou potřebu nahrazovat nepůvodní jehličnaté lesy listnatými a smíšenými a v posledních několika letech vysazují více listnáčů než jehličnanů.
- Plocha opětovně zalesněného lesa je vysoká a jedná se o reakci na šíření ploch s rozpadlým porostem (40 679 ha v roce 2021) .
- Podstatnou část obnovy rovněž tvoří přirozená obnova lesa (9 111 ha v roce 2021) , což poukazuje na schopnost lesa obnovit se i v obtížných podmínkách způsobených změnou klimatu a důsledky nevhodného hospodaření, a to i bez pomoci člověka (https://eagri.cz/public/portal/-q266433---jF_7lFFI/zprava-o-stavu-lesa-a-lesniho).
České lesnictví však má před sebou ještě dlouhou cestu směrem k udržitelnému hospodaření. Přežitky v hospodaření jako pasečné hospodaření (holoseče), nadměrné vysazování jehličnanů, udržování druhově, věkově a strukturně homogenních porostů a plošná aplikace pesticidů je třeba nahradit přírodě blízkými přístupy založenými na diverzitě, výběrové těžbě a přirozené obnově lesa.
K tomu bude třeba i součinnost s myslivci. Mezi hlavní negativní faktory ovlivňující úspěšnou obnovu lesa po kalamitě totiž patří okusy páchané neúměrně přemnoženou spárkatou zvěří.
Toto přemnožení může řešit podpora přirozených šelem v krajině, a to i za současné ochrany majetku a zvířat zemědělců a pastevců. Přirození predátoři v české krajině totiž do značné míry chybí. Tím člověk vytvořil ekologickou nerovnováhu, a způsobil tak zásadní problém přispívající k degradaci naší krajiny.
Kvalita místo kvantity
Je nabíledni, že je zdravotní stav našich lesů veřejným zájmem. Neměl by proto být podřízen pouze zájmům soukromého nebo státního podnikání, což mj. vede k nehospodárnému nakládání s lesy, které způsobuje současné katastrofální kalamity.
České lesy nejsou dobře přizpůsobeny měnícím se podmínkám, a ještě je čekají velmi krušné časy. S rostoucími teplotami a extrémním počasím bude docházet k další degradaci krajiny a jsou to právě lesy, které nás jako jediné mohou ochránit před vlnami veder, suchem, vichry a povodněmi.
Ostatně právě (převážně listnaté) lesy jsou pro naši krajinu přirozené. A i když si to nyní nedokážeme představit, budeme v blízké budoucnosti muset znovu zalesnit podstatnou část Česka, pokud se chceme dopadům změny klimatu a degradace půd průmyslovým hospodařením ubránit.
Nejlepším řešením žalostné situace je agrolesnictví. Kombinuje totiž zemědělskou produkci se stromy, které pomáhají chránit půdu před spalujícím sluncem, regulují mikroklima a zajišťují ochranu pro životně nezbytnou biodiverzitu.
Monokulturám smrků nebo řepky už odzvonilo.
Článek vyšel také na Ekolistu.
