Kdo uzdraví naše lesy a pole? Chytří hospodáři!
Publikováno: 30. 9. 2023 Doba čtení: 7 minut
Naše krajina churaví. Ačkoli horské lesy jsou povětšinou zdravé, zejména v nížinách umírá život v půdě, kterou postupně splachuje voda do řek. Taková krajina bude obtížně odolávat klimatické změně. Musíme začít myslet progresivně, hospodařit regenerativně a zavádět agrolesnické postupy. A musíme si uvědomit, jak moc naše města potřebují zeleň.
Zdraví našich lesů, luk a orné půdy je z velké části spjato s jejich polohou: čím jsou položeny níže, tím klesá jejich zdraví. Rozsáhlé rozpálené české nížiny trpí v důsledku odlesnění a vystavení krajiny slunci, větru a dešti.
Přečtěte si první díl naší minisérie o zdraví krajiny.
Půda našich nejúrodnějších a z hlediska zemědělství nejhodnotnějších oblastí je poškozená dekádami orby, zhutněním těžkou technikou a ukládáním chemických látek. Plošné odvodnění melioracemi přispělo k vysušení a oslabení krajiny, což se projevuje i na chatrném zdraví zdejších lesů. Vysazování nevhodných druhů stromů a necitlivé hospodaření způsobilo, že velké části našich lesů nyní odumírají.
Jak zdravá je orná půda, městský povrch nebo jehličnaté lesy, zjistíte v naší interaktivní infografice. V rozbalovacím menu si můžete zvolit krajinný typ a zjistit, jak z hlediska fotosyntézy a produkce biomasy přispívá krajinné pestrosti a chlazení:
Zdroj klasifikace krajinného pokryvu: Konsolidovaná vrstva ekosystémů ČR (https://metadata.nature.cz/record/basic/63c80cbb-5824-4895-8651-755a10a020812)
Řešení jsou na dosah. Naše krajina potřebuje, aby se do ní vrátily původní druhy stromů a další krajinné prvky, jako jsou mokřady a lužní lesy. Potřebuje rovněž změnu hospodaření, které bude více stavět na druhově pestrých kulturách, kombinujících jednoleté, víceleté a vytrvalé rostliny. Je důležité, aby se zvrátil trend vyčerpávání půd, a to směrem k jejich obnově. Měly by být aplikovány metody regenerativního zemědělství a agrolesnictví.
Lesy v nížinách mizí, na horách se drží
Lesy pokrývají 37 % celkové plochy Česka a podílí se na celkovém indexu krajinnéh zdraví z 26 % (viz první díl tohoto miniseriálu). Zdravé lesy jsou úzce spjaty s vyšší nadmořskou výškou. (Nejzdravější a zároveň největší lesní útvar najdeme na východě, v Bílých Karpatech a Moravskoslezských Beskydech.) Naopak nezdravé lesy najdeme spíše v nižších polohách.
Lesní porosty poskytují životně důležité ekosystémové funkce: regulují klima a malý vodní cyklus, podporují biodiverzitu, produkují dřevo a další materiály a poskytují prostor pro rekreaci. Jsou naším největším přírodním bohatstvím a nejhodnotnějším současným způsobem využití krajiny.
České lesy však současně trpí zejména v důsledku konvenčního hospodaření, které klade důraz na druhově chudé smrkové monokultury namísto přirozených, převážně listnatých lesů. Současné zvyšující se teploty neprospívají smrkům, které preferují chladnější a vlhčí podmínky severských zemí. Oslabené smrky snadno podléhají suchu a kůrovci – výsledkem jsou rozsáhlé plochy umírajících a suchých stromů, zejména na Bruntálsku a Vysočině (srovnej s www.kurovcovamapa.cz).
Chcete vědět, jak se daří lesu ve vašem sousedství nebo jak hospodaří místní sedlák? Naše výstupy pro české lesy a zemědělskou půdu můžete ve vysokém rozlišení prozkoumat v naší aplikaci:
Je intenzivní hospodaření udržitelné?
Zemědělské plochy zabírají 46 % celkové plochy a podílí se na celkovém indexu krajinného zdraví z pouhých 16 %. V naší studii zahrnují trvale zatravněné plochy, využívané za účelem sklizně sena, a pravidelně oranou půdu, využívanou k pěstování jednoletých a ozimých monokultur. Pro naše nížiny je přitom typické intenzivní zemědělství, zatímco s rostoucí nadmořskou výškou přibývá oblastí obhospodařovaných extenzivně.
K extenzivnímu hospodaření patří vyšší podíl travnatých ploch, dřevin a krajinných prvků, které přispívají k vyšším hodnotám krajinného zdraví. Naopak intenzivní hospodaření vykazuje ze všech typů využití krajiny jedny z nejnižších hodnot ekosystémového zdraví, dokonce nižší než tzv. „spojitá městská zástavba“ – tedy převážně zastavěný povrch. Tyto městské plochy totiž zahrnují stromy a trávníky a jsou v celoročním průměru zelenější než orná půda, která je po většinu roku bez vzrostlých rostlin (viz infografiku výše).
Konvenční hospodaření je postavené na potlačování zdraví krajiny pomocí orby a pesticidů a nahrazování přirozených funkcí zdravého ekosystému průmyslovými hnojivy. Velkoplošné hospodaření vyžaduje zcela uniformní krajinu, bez stromů a „škůdců“, což s sebou přináší odsun a vymírání i dalších živočišných druhů nejen nad zemí, ale i v ní.
V důsledku odlesnění a odhalení půdy dochází k ztrátě její úrodnosti a k jejímu postupnému splavování do vodních toků a odnášení větrem, tzv. erozi.
Jak (ne)hospodařit ke zdraví
Text článku výše popisuje důvody, proč má dnes zemědělství ve společnosti nálepku sektoru, který nepřeje biodiverzitě, nehospodárně vytěžuje půdu, tvoří zbytečně nadprodukci potravin nebo zatěžuje krajinu agrochemikáliemi. Ne vždy to tak ale je, nebo nutně být musí. Příkladem postupných změn k lepšímu jsou uvědomělí farmáři, zemědělci nebo vinohradníci, kteří se snaží hospodařit v souladu s přírodou.
Tito hospodáři se odklonili od monokultur a orby. Už dávno jsou pryč snahy o co nejvyšší výnos nebo přehnané dávky postřiků a průmyslových hnojiv. Stále častěji volí ekologické přístupy, ohleduplnost ke krajině a přírodním pochodům. Znovuobjevují zkušenosti našich předků a moderní, přírodě blízké postupy reagující na klimatickou změnu.
Pestrým vinohradnictvím k podpoře zdravé krajiny
Na kvalitě svých produktů i krajiny si zakládají například moderní vinohradníci. Na svých vinohradech kombinují rostlinky vinné révy s pásy hluboko kořenících bylin, které nejenže podporují obnovu humusu, prokypření půdy, která lépe vsakuje vodu a na svazích méně podléhá erozi, ale také poskytují potravu edafonu (tj. společenstvu půdních organismů) i potřebným opylovačům. Navíc ochlazují a zvlhčují vzduch, čímž zlepšují mikroklima vinice a poutají oxid uhličitý.
Směsi rostlin obsahují zhruba dvanáct až patnáct převážně bobovitých druhů, které rostou a kvetou postupně v průběhu vegetace. Nejedná se tak o nálet plevelných druhů z okolní krajiny, ale o cíleně vysévané směsi s poměry jednotlivých druhů vhodných pro danou lokalitu.
Orná půda produkuje přibližně 1,2 tuny CO2 z hektaru ročně, ale takto ozeleněná vinice tyto emise dokáže snížit na 0,8 tuny CO2 ročně. Roční emise vašeho auta jsou přitom přibližně 4,5 tuny. S nadsázkou se dá tedy tvrdit, že ozeleněním hektaru vinice si vykoupíte 3 000 km jízdy vaším autem.
Městská zeleň chladí a čistí
Města poskytují lidem nejenom práci, zábavu, ale také životní prostor a jsou nedílnou součástí naší krajiny. Zabírají zhruba 5 % celkového povrchu, ale jejich stopa v krajině je značná a většinou negativní.
Vysušování půdy odkanalizováním dešťové vody, zpevněné povrchy neschopné zadržet vodu nebo ji zpřístupnit rostlinám, utužování půd pojezdem a sešlapem jsou příčiny dnes tak diskutovaného tepelného ostrova měst. Města se oteplují rychleji než okolní krajina, někdy až o 4 °C, protože déle akumulují teplo a ani přes noc se betonové povrchy nedokážou zchladit.
Proto je tak důležité udržovat v městech parky a vzájemně propojenou zelenou infrastrukturu. Městská zeleň poskytuje nejenom místo pro oddych a kousek přírody, ale také dokáže tlumit projevy klimatické změny. Ochlazuje a zvlhčuje prostředí, zadržuje vodu, stíní, čistí vzduch, poutá CO2 a podporuje biodiverzitu.
Potřebujeme vytvářet pro zeleň další prostory a zakládat ji zde chytře, podle odborných poznatků. Kvalitní založení začíná u výběru vhodného druhu (což může souviset třeba i s velikostí a tvarem koruny stromů) a kvalitního pěstebního substrátu a pokračuje pravidelnou údržbou. A zeleqň samozřejmě také velmi potřebuje také ohleduplnost nás, obyvatel.
Jak zdravý je váš kraj? Přečtěte si druhý díl našeho miniseriálu o zdraví krajiny!
