Je česká krajina zdravá? Satelitní snímky mluví jasně

Zdraví krajiny přímo odpovídá zdraví jejích obyvatel – lidí, zvířat, rostlin i mikroorganismů. Vyjadřuje pestrost a míru, do jaké krajina odpovídá svému potenciálu z hlediska schopnosti zachytávat sluneční energii, odolávat přírodním a člověkem způsobeným katastrofám. Je klíčovým parametrem určujícím schopnost krajiny živit svoje obyvatele a udržovat pro ně vhodné podmínky. Zdraví naší krajiny ale není dobré a máme tak dluh nejen vůči ní, ale i vůči sobě a dalším generacím. 

Naše krajina je hluboce pod svým potenciálem

Krajina v České republice je poznamenaná nevhodným hospodařením, zejména v oblastech úrodných niv kolem řek Labe a Moravy. 

Jak si vedou různé části naší republiky, si můžete prohlédnout v interaktivní mapě. 

Rostliny jsou pro naši krajinu klíčovým prvkem. Jsou totiž schopny zachycovat sluneční záření. Proč je to pro nás důležité? Rostliny zachycují sluneční záření dvěma způsoby. Fotosyntézou a při chlazení krajiny, kdy rostliny část sluneční energie využívají k přeměně vody na páru (transpiraci).  Z našeho zkoumání vyplývá, že podstatná část slunečního záření však zůstává naší krajinou nevyužita, protože významná část naší země zůstává po značnou část roku bez vegetace. To je hned dvojnásobný problém. 

1) Naše hospodaření s krajinou je neefektivní, protože není realizovaný jeho potenciál a značná část energie se vyplýtvá, aniž by se využila k produkci biomasy, kyslíku, chlazení nebo zachycování oxidu uhličitého z atmosféry. 

2) Nevyužitá sluneční energie se přeměňuje na škodlivé teplo, které přispívá k přehřívání krajiny, suchu, poklesu úrodnosti půdy a celkově k nepohodlným životním podmínkám lidí ve městech a v krajině. 

Vysoká míra homogenizace krajiny zároveň snižuje množství živočichů a rostlin a celkově i pestrost krajinných prvků (jako jsou remízky, aleje, tůňky apod.). Tím snižuje její atraktivitu ale i ekologickou stabilitu, takže hůře odolává projevům extrémního počasí.

Index krajinného zdraví Česka je 49 %, tedy pod polovinou svého potenciálu.

Interaktivní mapa

Zajímá vás, jak zdravý je váš kraj nebo obec? Na naší web mapě můžete zjistit, jak si vedou různé části naší republiky, a prohlédnout si příklady dobré a špatné praxe při hospodaření s krajinou (klikejte na šipečky):  

https://experience.arcgis.com/experience/665cc7ed2a0e4d8ca486fde77d1799c6/?org=PIN

Od pestrosti smíšených lesů k zemědělské poušti

Příhraniční lesnaté horské oblasti, jako jsou Beskydy nebo Šumava, vyšly v našem hodnocení jako nejzdravější, a představují tak naše nejcennější přírodní bohatství. Lesy totiž poskytují největší množství ekosystémových funkcí a služeb - jedná se o tzv. multifunkční typ krajinného využití. Lesy najdeme na téměř 40 % naší země, na celkovém zdraví české krajiny se podílí z jedné čtvrtiny (graf 1). Česká krajina se řadí do biomu zvaného „smíšený les mírného pásu“, proto k ní les neodmyslitelně patří, a proto se k němu vždy bude přirozeně snažit navrátit (obr. 1 a 2). My lidé se tomuto procesu všemožně bráníme klučením, pravidelnou orbou a používáním chemických látek. Naše zásahy mají na krajinu řadu negativních dopadů: od rozpadu zbývajících lesů, přes ztrátu úrodnosti půdy až po vznik rozsáhlých tepelných ostrovů.

Orná půda, která je dominantní součástí zemědělské půdy, produkuje pouze potraviny a krmiva, a proto patří k monofunkčnímu typu krajinného využití. Ačkoliv zemědělské plochy zabírají téměř polovinu rozlohy české krajiny, na jejím zdraví se podílí pouze z 16 % (graf 1). Krajinu nechladí, nejsou esteticky hodnotné, neslouží k rekreaci a ani neposkytují domov početným druhům rostlin a živočichů. 

Lesy byly v průběhu staletí postupně káceny a v úrodných oblastech řek Labe a Moravy vznikaly rozsáhlé zemědělské oblasti, které postupně pohltily zbývající ostrůvky vegetace. Lesy a mokřadní porosty nahradily jednoleté monokultury, které dnes tvoří rozlehlé spojité plochy.

Krajina se dále měnila. Původní smíšené lesy nahradily monokultury smrků, které dnes tvoří dominantní lesní typ. S nástupem mechanizace v zemědělství a lesnictví došlo k narovnání a zpevnění vodních toků, rozorání mezí a remízků a vysušení mokřadů.     

Zdraví českých lesů, polí, luk a sídel

Člověk využívá krajinu několika různými způsoby. Ty se velmi liší tím, jak přispívají k celkovému zdraví krajiny, její pestrosti, plodnosti a chladící schopnosti. 

České lesní ekosystémy zachytí nejvíce slunečního záření během fotosyntézy a jsou nejvýznamnějším typem krajiny z hlediska chlazení. Jsou i nejpestřejším typem krajinného pokryvu, nicméně značná část je tvořena monokulturami. Části našich lesů jsou proschlé a nerostou, trpí následky kůrovcové kalamity a dopady pasečného hospodaření (holoseče). 

Traviny jsou plochy s převahou lipnicovitých vytrvalých rostlin, které mají přírodní charakter a neslouží primárně k pastvě nebo produkci sena. Hrají roli v udržování pestré krajinné mozaiky a jsou dle potřeby sečeny, aby nezarostly dřevinami. Často se nacházejí v horských, suchých nebo naopak podmáčených místech nebo v chráněných oblastech, tedy místech nevhodných pro zemědělskou produkci. V našem šetření dosáhly traviny nižších hodnot než lesní ekosystémy, protože představují homogennější typ krajinného pokryvu a mají na rozdíl od lesů pouze jedno vegetační patro.

Urbánní systémy jsou povrchy s trvalou vegetací v kombinaci se zpevněnými povrchy a stavbami. Jedná se o tzv. spojitou a nespojitou městskou zástavbu a další plochy. Tvoří 10 % celkové rozlohy republiky. Ke zdraví krajiny přispívají poměrně málo. 

Zemědělské ekosystémy patří mezi méně hodnotné typy krajinného využití. Ve všech ohledech mají nižší než poloviční hodnoty – dokonce i fotosyntetický potenciál, který odpovídá roční produkci biomasy (potraviny, krmiva a meziplodiny), je nižší než u městských povrchů. Konvenční zemědělství je postavené na krátkodobém, intenzivním pěstování jednoletých nebo dvouletých monokultur. Po většinu roku jsou pole buďto holá, část roku jsou rostliny malé a nekryjí půdu dostatečně a část roku jsou plodiny zralé a de facto suché. Podstatnou část roku, kdy na povrch země přichází velké množství sluneční energie, zůstává tato energie nevyužitá, dopadá na povrch půdy a zabíjí půdní mikroorganismy, nevyužité záření se mění na teplo a významně přispívá k přehřívání krajiny.

Krajinný pokryv byl klasifikován dle Konsolidované vrstvy ekosystémů: https://webgis.nature.cz/publicdocs/opendata/kves/Konsolidovana_vrstva_ekosystemu_2022_popis.pdf

Můžeme naplnění potenciálu naší krajiny pomoci?

Při hustotě lidské populace se nelze vrátit k původnímu stavu, lze ale hospodařit chytřeji a přírodou se inspirovat. Jedním z řešení je agrolesnictví, které napodobuje pestrá lesní společenství. Díky tomuto hospodaření je krajina nejen produktivnější a hezčí, ale také ve výsledku i samotný zemědělec výrazně ušetří na pesticidech, hnojivech a orbě. Tam, kde agrolesnictví není vhodné, může zemědělec aplikovat regenerativní zemědělství, které se snaží udržet povrch půdy soustavně pokrytý zelenou vegetací, nenarušuje půdu orbou a nepoužívá umělá hnojiva. Regenerativní zemědělec ušetří náklady na hnojiva, pesticidy i orbu, a tím pádem je jeho hospodaření ziskovější než konvenční.

Jak jsou na tom jednotlivé kraje České republiky? Který je nejzdravější a proč? To se dozvíte v druhém díle miniseriálu: