Jak zdravý je váš kraj? Podívejte se, jak si vede v porovnání se zbytkem Česka!

Naše země je z hlediska přírodních podmínek velmi různorodá. Ve vyšších polochách více prší, nížiny v okolí našich největších řek – Labe, Vltavy a Moravy – zase poskytují nejúrodnější půdu. Člověk přeměnil nížiny v zemědělské plochy a stromy ponechal na horách. Právě tam se nachází naše největší přírodní bohatství v podobě lesů a luk – na podrobnosti se můžete podívat v předchozím díle našeho seriálu.

Obtížný terén pomohl zachovat nynější chráněné oblasti a extenzivně obhospodařované pozemky, často s využitím metod se staletou tradicí. V dobře dostupných úrodných oblastech proběhla ve velké míře intenzifikace zemědělství, mizí zde lesy a pestrost krajiny, která vykazuje známky strádání. 

Odkaz na aplikaci: https://www.arcgis.com/apps/dashboards/bb4d24a26a2442dea33313537844adcc

Zdravé příhraniční lesy i poničené údolní nivy

Z našeho hodnocení zdraví české krajiny vyšly jako nejzdravější Karlovarský, Liberecký a Zlínský kraj. Vysoký podíl zalesnění a zatravnění a extenzivní hospodaření ve vyšších nadmořských výškách tu významně přispívá k zajištění zdravé a produktivní krajiny.

Lesy a louky Bílých Karpat ve Zlínském kraji získaly zcela nejvyšší hodnoty ekosystémového zdraví, což svědčí o jejich biologické zachovalosti ve spojení s tradičním hospodařením. Zdejší lesy také vykazují zcela nejvyšší hodnoty chlazení vegetace z celé republiky.  

Karlovarský a Liberecký kraj těží z vysokého podílu lesnaté a zatravněné plochy, rovněž obhospodařované převážně extenzivně. Tyto tři kraje poskytují nejvíce ekosystémových funkcí. V případě Libereckého a Karlovarského kraje to platí i pro zemědělskou a městskou plochu.

Jak pracujeme na obnově krajiny ve Středočeském a v Jihomoravském kraji?

Na druhém konci žebříčku stojí Hlavní město Praha, za ním kraje Středočeský a Jihomoravský, které mají nadpoloviční převahu zemědělských ploch. Většina z nich je intenzivně obdělávaná, což významně snižuje celkový index krajinného zdraví těchto krajů.

Lesy zabírají třetinu území Středočeského a Jihomoravského kraje a jejich zdraví je v celorepublikovém měřítku jedno z nejhorších. Podobně špatně jsou na tom lesy na Vysočině, ale zatímco jejich zdraví je dědictvím smrkových monokultur (nyní rozsáhle poničených kůrovcem), lesy ve Středočeském a Jihomoravském kraji představují vesměs menší celky roztroušené v přehřáté zemědělské krajině. Ta byla totiž v minulosti plošně odvodněna melioracemi a zdejší původní lužní lesy byly zlikvidovány. Rozdrobené plochy lesů dnes už nemohou poskytovat rovnocenné ekosystémové funkce jako naše horské oblasti.

Zemědělství v Jihomoravském, Olomouckém a Středočeském kraji rovněž vykazuje nejnižší zdraví z celé republiky, úměrně tomu, jak v nich převažuje intenzivní hospodaření. Platí, že čím je hospodaření intenzivnější, tím méně biomasy v oblasti vyroste, tím méně chladí a je jednotvárnější. Tyto kraje patří mezi naše nejdegradovanější a nejvíce ohrožené krajiny z hlediska přírodních katastrof.  

Rozpálená Praha

Hlavní město Praha mezi ostatními kraji vyčnívá, protože je z více než poloviny pokryté městskou zástavbou. Společně s čtvrtinovým zastoupením intenzivní zemědělské plochy představuje pražská krajina extrémní stupeň degradace, vymykající se všem ostatním krajům.

Městská aglomerace je v Praze velmi hustá a rozsáhlá, s minimem zeleně, která má navíc nevalnou kvalitu. Zastavěné povrchy mají podle našeho hodnocení téměř nulovou schopnosti chlazení, z čehož se dá usuzovat, že zdejší vegetace je příliš řídká a vysušená, než aby poskytovala jakékoliv ekosystémové funkce. Rovněž pražské zemědělské plochy získaly nejhorší hodnoty zdraví, společně s Jihomoravským krajem. Rozpálené město obklopené prstencem podobně rozpálených širých ploch intenzivního zemědělství nepředstavuje příjemné místo k životu lidí ani živočichů.

Možná si řeknete, že se přeci jedná o město, kde výsledky nikterak slavné nebudou nikdy. Jenže ono i v tomto případě je co a kde zlepšovat - inspiraci najdete v posledním díle našeho miniseriálu.