Požáry v Česku: Proč vznikají, jak moc jich bude a jak jim zabránit?

OBSAH

Proč přibývá požárů?

• Pro oheň ideální: Klimatická změna a prohlubující se sucho
• Smrkovým lesům zvoní hrana

Co můžeme s požáry dělat?

• Oheň vlhkem nezaplane. Obnovujme mokřady a tůňky
• Stavět se musí chytře
• Zdroje užitečných informací přibývají, infrastruktura se vylepšuje
• Buďme všímaví, obezřetní a hlavně ohleduplní

Jako každé léto, i to letošní spousta míst po světě hoří. Očekává se přitom, že pod vlivem změny klimatu budou požáry stále častější, delší a závažnější a ohrozí nejen přírodu, ale také lidský blahobyt.

Proč přibývá požárů?

Co do četnosti Česko bylo a stále je pozadu v porovnání třeba se Středomořím. I tady ale riziko vlivem klimatických změn narůstá. Krajina vinou desítky až stovky let dlouhého špatného hospodaření a pod vlivem klimatických změn rychle vysychá a lesy kvůli špatné druhové skladbě chřadnou. 

Není těžké odhadnout, že zchřadlý, suchý les lépe zahoří. Potřeba je tak nejen naše obezřetnost a opatrnost, ale také ochota přetvářet krajinu tak, aby požárům lépe odolávala.

Pro oheň ideální: Klimatická změna a prohlubující se sucho

Změnu klimatu způsobuje energetická nerovnováha na svrchní vrstvě atmosféry. Na první pohled není velká (cca +0,5 W na m²), jenže v součtu jde o energii, která se rovná zhruba výbuchům čtyř jaderných bomb každou vteřinu. V našich planetárních systémech - atmosféře, hydrosféře či kryosféře - se tak kumuluje víc energie, než z nich odchází, což se mj. projevuje nárůstem globální teploty, táním ledovců a větší intenzitou meteorologických jevů. Nejhůře se to projevuje v subpolárním pásu, kde se každý kubík vzduchu, vody, svrchní vrstvy půdy ohřívá v průměru až o 4 °C, v menší míře se totéž děje ale i u nás, kde průměrná teplota roste o cca 0,3 °C za dekádu. A kumulovaná energie způsobuje celou řadu fyzikálních procesů v prostředí, z nichž je pro vznik požárů nejdůležitější výpar.

S postupující změnou klimatu se vody bude vypařovat víc a víc. Rizika požárů strmě narůstají při teplotách nad 35 °C. Letošní léto bude hodně horké a suché, klimatické podmínky jsou jedny z nejhorších, co jsme zatím měli. Míříme do klimatické nejistoty a počet požárů podle statistiky hasičů narůstá.

Nedá se říct, že budou podmínky s každým rokem horší. Budou horší a lepší roky. Dokud však planeta nedosáhne energetické rovnováhy, trendová šipka bude neúprosně mířit špatným směrem. 

Smrkovým lesům zvoní hrana

Zda se výhledově podaří zastavit globální změny klimatu, je otázka, na kterou zatím nedokážeme odpovědět. Její dopady už dnes můžeme zmírňovat rozumnými adaptačními opatřeními. V Česku je například třeba změnit druhovou skladbu lesů. To však bude trvat roky.

Smrkový porost má u nás opodstatnění pouze ve vrcholových partiích příhraničních hor. Přesto se v minulosti především smrčiny začaly sázet pro rychlý růst a vysokou hustotu na hektar, zejména v počátcích rozmachu českého průmyslu (např. sklářství), který byl závislý na dřevu z lesů. Za minulého režimu se proces dovršil - co se dělalo v menším, začalo se dělat ve větším, a naše země se zaplnila velkými lány smrčin.

Kvůli změně klimatu máme větší extremalitu větrných událostí. Když se po holoseči úseku lesa do porostové stěny opře orkán, mělké kořeny stromů se poměrně snadno vyvrátí a lesní porost popadá k zemi. Optimální podmínky pro smrčiny budou navíc stále dál na severu. Druhová skladba českých lesů se proto změní ať chceme, nebo nechceme. A můžeme jí v tom pomoci a proces urychlit.

V minulosti u nás přirozeně tu rostly, a i pro dnešní podmínky mají opodstatnění dubohabrové nebo dubobukové lesy. Ty jsou dnes jedním z hlavních klíčů přizpůsobení se změnám klimatu. 

Co můžeme s požáry dělat?

Je třeba také dodat, že v našich podmínkám nejsou řešením požárů prosekané pásy v lesích, které proti šíření ohně využívají například ve Spojených státech nebo v Austrálii. V Českém Švýcarsku oheň přeskočil kolem čtyřiceti metrů takového průseku. Malé hořící kousky materiálu se totiž ve vznosu mohou přenést až kilometry daleko. Pomůže naopak udržovat přístupnost požární techniky do lesů a rozumnou síť hlásných bodů, jakkoli se v době GPS ve smartphonech jejich využití snižuje.

Oheň vlhkem nezaplane. Obnovujme mokřady a tůňky

Adaptace krajiny by ale měla jít dál. Rozumná opatření v krajině, která díky nim zadrží více vody, mají zásadní ochlazující efekt. A vlhko navíc nezahoří. Velice žádoucí je obnova mokřadů, vytváření tůní, meandrování v minulosti narovnaných toků, vysazování remízků uprostřed sluncem rozehřátých lánů.

Na tuto potřebu v Česku zareagovala už celá řada vládních snah i nevládních organizací. Mapuje se krajina, vznikají plány její regenerace, sází se, kope se, meandruje. Člověk v tísni nedávno spustil projekt LIFE WILL – Voda v krajině a půdě, díky kterému za pomoci místních obyvatel a s využitím místních zdrojů zavedeme ve třech pilotních lokalitách přírodě blízká adaptační opatření. Pokud se projekt osvědčí, může být do budoucna realizován na dalších místech Česka a Slovenska.

Je nabíledni, že pokud naši krajinu nezačneme rychle a rozsáhle léčit, postupně se prosuší na troud a přijdeme o mnoho z toho, co je na ní krásné a jedinečné.

Stavět se musí chytře

Stále častěji se mluví o tzv. win-win opatřeních. Ty fungují ve dvou rovinách – ochlazují i adaptují. Bílý asfalt, zelené nebo vybělené střechy, zateplení, dobré stínění zajistí lidem v domě lepší teplotní komfort, ale působí i mitigačně, protože se méně energie v planetárním systému kumuluje.

Proti požárům obydlí ale nejvíce pomůže prostě nestavět poblíž lesa. Když v blízkosti domu zaplane lesní porost, nepomůžou ani požární hlásiče.

Zdroje užitečných informací přibývají, infrastruktura se vylepšuje

O rizicích vzplanutí požáru jsme dnes informováni poměrně rychle a rozsáhle. Například Český hydrometeorologický úřad, který obyvatele Česka varuje pomocí systému výstražných informací.

Ústav výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe se stal tahounem projektu Clim4Cast, který se zaměřuje na zlepšení předpovědí extrémních meteorologických jevů ve střední Evropě, tedy především sucha, vlny veder a požárů. Vzniknout má dosud chybějící nástroj pro vícedobou předpověď extrémních meteorologických jevů, který bude integrován do systémů pro předpověď počasí stávajících národních platforem pro monitorování sucha sedmi zainteresovaných zemí.

VAROVNÝ SYSTÉM FIRERISK.

S tím by měla být spojena rychlá hlášení, pročež bude třeba vylepšovat IZS. Čeští hasiči jsou navíc po dekády specializovaní spíše na hašení sídel, protože požáry vegetace nebývaly tak časté. Dnes už je to ale fenomén, kterému se budeme muset přizpůsobit, včetně vybavení a techniky. Když zahořelo České Švýcarsko, museli si naši hasiči půjčovat specializovaná zařízení po okolí.

CENIA navrhuje posílení hlásné služby, která by požáry dokázala identifikovat v době, kdy jsou zvládnutelné. Česká republika je hustě osídlená, takže má výhodu, že v okamžiku zahoření je většinou někdo v okolí, kdo si toho všimne. Bývalou leteckou hlásnou službu mohou nahradit drony, nebo satelitní systémy. Efektivní by zejména mohlo být využití dat z geostacionárních družic nové generace (METEOSAT, EUMETSAT). Snímají každých 5-10 minut v infračerveném spektru a už od příštího roku budou schopny zachytit požáry do 30 metrů velikosti.

Buďme všímaví, obezřetní a hlavně ohleduplní

Základem příslušné infrastruktury jsou ale i staré dobré požární nádrže, které má pro hasiče k dispozici téměř každá obec a které musí být řádně naplněné. Nepochybně je ale ku prospěchu věci i prostá všímavost a aktivita lidí, kteří se nachází v jejich okolí.

Populaci je třeba vzdělávat, připravit ji na rizika, která s postupující klimatickou změnou budou přibývat a prohlubovat se. Lidé často nejsou schopni riziko dostatečně posoudit, podhodnocují ho, a tak často vznikají požáry. 

Nevěřme si, že máme situaci pod kontrolou v případech, kdy si hrajeme s ohněm. 

Jsme připraveni!

Člověk v tísni se na zvýšené množství živelných katastrof v budoucnu připravuje. Okamžitá humanitární pomoc ihned po katastrofách je nezbytná, pro samosprávy zasažených obcí i pro nás se však jedná jen o začátek procesu obnovy, který trvá mnoho let i desetiletí. Do budoucna hodláme řadě problémů předcházet třeba tím, že již v průběhu humanitární fáze začne vznikat vhodně obsazená pracovní skupina, která dlouhodobou koordinaci obnovy v celé postižené oblasti po skončení humanitární fáze převezme.
Za účelem práce v krajině jak po zásahu živelných katastrof, tak i za účelem jejich prevence a prevence sucha a degradace půd v naší organizaci vznikl klimatický tým pod vedením Magdaleny Davis. Ten v současnosti koordinuje obnovu krajiny v „tornádovém“ regionu jižní Moravy a v silně zemědělsky obhospodařované krajině okolo obcí Němčice a Velvary.