LIFE WILL: U kulatého stolu jsme mapovali překážky v budování zdravé krajiny. S chutí se pouštíme do další práce

V mělnickém Brlohu se nám podařilo shromáždit opravdu pestrou směsici lidí, více či méně zainteresovaných v aktivitách vedoucích ke zdravější krajině Česka. O tom, že vinou desetiletí trvajícího nevhodného přístupu k hospodaření a vlivů klimatické změny není naše krajina v dobré kondici, jsme informovali už mnohokrát. Tentokrát jsme ve snaze neblahou situaci řešit přistoupili v rámci našeho participativního projektu LIFE WILL – Voda v krajině a půdě k diskusi napříč celé škály aktérů. A snad se nám to i podařilo.

Obce tahouny obnovy a pořádek v koncepčních dokumentech jako motivace do práce

Den jsme rozdělili do tří tematických bloků, na něž navazovala diskuse. Ten první se věnoval systémové podpoře. V jeho úvodu informovala kolegyně Tereza Vohryzková (Beleco) o provedení dotazníkového šetření v obcích, které se zaměřilo na adaptaci. Ačkoli byl vzorek respondentů malý, a tedy nereprezentativní, poskytl lepší náhled na bariéry, se kterými budeme v projektu LIFE WILL dále pracovat.

„V posledních letech cítím, že jsou obce tahounem adaptace, protože reprezentují veřejný zájem a zároveň v dostatečně malém lokálním měřítku jsou schopny vykomunikovat, obhájit a vytvořit ta opatření tak, aby měla i přímý dopad do komunity,“ vyzdvihla Tereza Vohryzková důležitou roli obcí v úsilí o obnovu zdraví krajiny.

Výsledky dotazníkového šetření najdete ZDE.

Jak jsme na tom s koncepčními dokumenty k adaptaci? Jsou obcemi využívány, nebo končí v šuplíku? Na to odpověděla Tereza Davidová Ministerstva životního prostředí. I její tým projektu LIFE Coala provedl dotazníkové šetření, v tomto případě mezi 149 subjekty – kraji, obcemi s rozšířenou působností a místními akčními skupinami.

Podle ní je důležité, aby byly adaptační strategie dobře evidované, a tak snáze provazované od národní po lokální úrovně. „V našem ideálním světě by měly mít obce jenom akční plány a už jenom navrhovat opatření, protože budou vycházet z analytické části úrovně nad ní,“ vylíčila nám svou ideální představu.

Důraz klade i na výhled do budoucna: „Poměrně problém je, že jsou všechna ta opatření cílená na aktuální problémy, ale podle poměrně přesných predikcí do roku 2050 víme, jaké klima v České republice pravděpodobně bude. A už by bylo fajn se zamýšlet nad opatřeními v tomto výhledu. Je důležité si uvědomit, že je adaptace živý proces a nelze ji tedy mít bez toho, aniž bychom ji vyhodnocovali, neustále upravovali a aktualizovali.“

Více k přednášce Terezy Davidové ZDE. 

Zdravá krajina Plzeňského kraje: Mnoho drobných krůčků a velký výsledek

První blok zakončil Jakub Rataj, vedoucí projektu Zdravá krajina.V rámci něj jeho tým v Plzeňském kraji cílí na drobná opatření v ploše krajiny, nenáročná na provoz a údržbu, řešící problém tam, kde vzniká: „Různých adaptačních strategií a studií jsou mraky, ale v krajině ta opatření pořád nejsou vidět. A když se něco zrealizuje, tak jsou otazníky, jestli je to dobře udělané, je to na správném místě. Takže cíl byl a pořád je co nejvíc realizovat opatření, která pomůžou zadržet vodu v krajině.“

Do práci na Regionální strategii adaptačních opatření byli přizváni krajináři, kteří zapojili tým specializovaných odborníků. Pak byly ke spolupráci namotivovány obce. A nakonec přišlo zapojení veřejnosti. Takový participativní proces samozřejmě zdlouhavý a mnohdy náročný: „V okamžiku, kdy tam ty lidi dostanete, budou tam často z důvodu, že s něčím nesouhlasí. Ale když je nemáte možnost vůbec oslovit, tak nemáte možnost jim to vysvětlit a  vzhledem k pozemkové držbě nemáte pak ani opatření realizovat,“ vysvětlil, proč je žádoucí všechna ta rizika podstoupit.

A tak v Plzeňském kraji vznikají tůně, lesní přehrázky, průlehy, aleje, jsou obnovovány polní cesty, revitalizovány celé terén a ve městech a obcích budovány modrozelené infrastruktury.

Celou prezentaci Jakuba Rataje najdete ZDE.

Spolupráce dobře funguje také na Broumovsku. Tam vznikla Strategická rada regionu Broumovsko, která si klade za cíl být lídrem regionálního rozvoje regionu bez iniciace krajem nebo národními výzvami. Její denní prací je propojování různých aktérů v území (primárně vlastníků půdy a zemědělců, neziskovek, odborníků). Do Mělníka nám ji přijel představit její manažer, Jan Staroba.

Díky řadě menších i větších projektů se v tomto východočeském regionu dějí věci, a to i na poli adaptace jeho krajiny. Vznikají aleje, tůně, nové cesty i vzdělávací projekty do škol. Do procesu se přitom zapojuje celá paleta věkových či zájmových skupin. Zdá se, že by broumovská strategická rada mohla učit umění diskuse napříč společností – opravdu to jde a výsledky se nedají přehlédnout.

Celá prezentace Jana Staroby je ZDE.

Boj, nebo spolupráce v zemědělské krajině? Férový pacht a snazší cesta ke krajinným prvkům

„Za sto roků vznikne 1 cm půdy. A protože je ta česká ve špatném stavu, nedokáže zadržet vodu, a pak stačí, aby chvilku pršelo, a těch sto roků máme pryč, někdy v intravilánu obcí. Jelikož nás půda živí, nemůžeme takovou degeneraci dopustit,“ vysvětlil nám na začátku druhého bloku v Mělníku Martin Smetana z projektu Živá půda Nadace Partnerství a zdůraznil fakt, že řešení pak většinou leží na starostech. 

Jak můžou obce lépe spolupracovat se zemědělci na obnově a péči o krajinu, aby se podobným událostem předešlo? Pomoci může revize pachtovních smluv – zruší nebo neobnoví se ty staré, nevýhodné a nastaví se nové, lepší. 

Více o práci Živé půdy s pachtovními smlouvami

Jedním z praktických řešení obnovy krajiny je regenerativní zemědělství, tedy způsob hospodaření, který se snaží minimalizovat negativní vliv zemědělské činnosti na půdu a krajinu, zaměřuje se na zlepšení stavu půdy, ekosystémových služeb i biodiverzity. Má ale i další výhodu, která není na první pohled viditelná, ale je velmi významná z hlediska zmírňování klimatické krize – zvýšení biosekvestrace, tedy ukládání uhlíku do půdy.

Pan Smetana upozornil také na existenci Platformy pro regenerativní zemědělství i spolku, v rámci kterých existuje síť podpory pro ty, kteří chtějí změnit hospodaření a nevědí jak na to, anebo se při snaze o změnu střetávají s úskalími: „Existuje hodně zemědělců, kteří to zkoušejí už mnoho roků. Problémy, kterými si každý musí projít, už mají vychytané a jsou ochotní a schopní poradit, aby následovnicí tyto problémy nemuseli řešit znovu.“

Regenerativní zemědělství je samozřejmě jen jednou z cest, jak se o naši krajinu starat lépe. Péči o ni zásadně vylepší také zavádění nových alejí, remízků, mezí, tůní a dalších prvků zvyšujících její pestrost. Jenže jak k takovým krokům přesvědčit zemědělce? Jak reagovat na jejich obavy?

Odpovědi ve své přednášce nabídla ředitelka Beleca, Jana Moravcová. Ta mimo jiné představila přehled podmínek zemědělců z hlediska hospodaření, včetně aktuálních změn, které mohou být ve snaze se s nimi domluvit nápomocné.

Jak je to s podmínkami tvorby krajinných prvků? - Více ZDE!

Boj s administrativou a legislativou za velké nepřízně času – zkušenosti z terénu nás můžou varovat i poučit

Třetí blok programu zahájil Michal Kačer ze společnosti ADAPTO.space svým vyprávěním o tom, jak se může podařit na první pohled nemyslitelná shoda zemědělce, obce a odborníků a jak pak tak vzácná spolupráce může klopýtat o často až bizarní úřední překážky. „Patnáct let jsem byl úředník, takže vím, že některé překážky se zdají být z jedné strany zbytečné a malicherné, ale ze strany úřednické jsou třeba podstatnější,“ hájil v Mělníku i úřední pohled na věc.

Černovický příběh začal v hospodě, kde našli až podivuhodnou shodu ředitel ADAPTO.space a předseda z černovického zemědělského družstva, otrávený z neustálých nařízení Evropské unie i kritiky spoluobčanů na adresu zemědělců. Průsečík zájmů se nad pivem nakonec objevil a domluvila se spolupráce. 

Od načrtnutí bohulibých plánů na smysluplné krajinné prvky se spíše než vděk veřejnosti začaly jedna po druhé objevovat úřední překážky, nad kterými místy zůstával rozum stát. Velké věci se postupně smršťovaly, některým realizacím bylo potřeba dát sbohem možná i definitivně. Něco už se v Černovicích udělalo, některé realizace stále čekají na svůj čas.

A vysvětlil nám kolizi mezi biodiverzitou a byrodiverzitou: aby u nás vznikly hezké, biodiverzitní krajinné projekty, bylo by podle něj dobré snížit diverzitu úřednickou nebo zákonnou. Je potřeba, aby zákony byly jednoduché a směřovaly jedním směrem, po smyslu. Můžeme jen doufat, že k tomu už směřujeme.

Program mělnického kulatého stolu nakonec zavřela Martina Šimůnská z firmy Terén Design, která se také zabývá vodou v krajině a navrhuje přírodě blízká opatření. S tím byla pozvaná také do obce Petrovice na Teplicku, aby řešila území, na kterém se od socialismu intenzivně hospodařilo a které bylo za tím účelem také odvodňováno.

Nepřítelem v realizaci navržených opatření se tady stal především čas: „Málo je ho zejména v případě, kdy se najde dotační titul, který je možné využít a jehož termíny se snažíme naplnit. Jednání s vlastníky je někdy velmi zdlouhavé, takže potom někde nestíháme při vydání stavebních povolení a dalších procesech.“

Prezentace Martiny Šimůnské ZDE

S obměnou obecního zastupitelstva se leccos z petrovických plánů uložilo k ledu. Paní Šimůnková ale vidí světlo na konci tunelu v nových dotačních titulech. Je nabíledni, že je dobré mít v nich co nejdříve co nejlepší přehled, aby boj s časem nabýval co nejmenších rozměrů. I my se budeme snažit být vám v tom co nejvíce nápomocní.

Projekt LIFE WILL – Voda v krajině a půdě se zabývá problematikou sucha a dopady změny klimatu na krajinu. Je spolufinancován programem LIFE – finančním nástrojem Evropské unie podporující projekty které zvyšují biologickou pestrost krajiny nebo její odolnost vůči změně klimatu a Ministerstvem životního prostředí ČR. Jeho cílem je zvýšit odolnost obyvatel a zemědělské krajiny vůči změně klimatu skrze zavedení přírodě blízkých adaptačních opatření na lokální úrovni. Tento cíl realizujeme s využitím inovativní participativní metodiky, která pomáhá zvyšovat zapojení místních aktérů a veřejnosti a jejich schopnost prosazovat účinná opatření pro zadržování vody v půdě a krajině.