Zemědělci se už nemusí bát krajinných prvků. Podmínky se zlepšují

Jaký je tedy aktuální legislativní vývoj okolo podpory a evidence krajinných prvků? Jak může obec, ve spolupráci se zemědělci, do krajiny vnášet prvky pro podporu biodiverzity a adaptace na klimatickou změnu?

Představujeme přehled podmínek pro zakládání a péči o krajinné prvky, včetně novinek, které mohou zvýšit ochotu zemědělců krajinné prvky integrovat do území, které obhospodařují. Zejména zástupcům zainteresovaných obcí snad dáme vodítka k tomu, jak reagovat na jejich obavy, které mohou, ale i nemusí být dnes úplně relevantní.

Rozdílné pojmy týkající se trvalé struktury v krajině: krajinný prvek hovorově, ekologicky významný prvek (EVP) a významný krajinný prvek (můžou být shodné!) podléhají ale jinému režimu ochrany
• EVP – definice vychází ze zemědělské legislativy – používat při jednání s vlastníky zemědělské půdy
• významný krajinný prvek – vychází zase ze zákona o ochraně přírody a krajiny 

Česko se pouští do adaptace a uzdravování krajiny, která léta churaví

Naše krajina nevzkvétá. Zejména dlouhé období socialistického hospodaření ji uvedlo do stavu, kdy se neustále zhoršuje kvalita půd, její schopnost zadržet vodu, a tak odolávat erozi i suchu. Taková krajina je také stále méně schopná odolávat prohlubující se klimatické krizi a snáze v ní vznikají záplavy a povodně.

Dnes už známe celou řadu možných opatření, která nám můžou pomoci takovou situaci měnit k lepšímu. Je možné zlepšovat agrotechnické postupy, pěstovat vhodné plodiny a dodržovat jejich pestrost, nebo třeba vytvářet krajinné prvky. Obrovské lány polí tak můžeme rozdělovat alejemi, remízky či mezemi, narušením melioračních systémů do nich vracet tůně a obnovenými cestami do zemědělské krajiny opět přivést chodce.

Podle nařízení vlády č. 52/2023 Sb., o stanovení podrobností evidence využití půdy podle uživatelských vztahů, mohou být v LPIS evidovány následující krajinné prvky (správně EVP): mez, terasa, travnatá údolnice, skupina dřevin, stromořadí, solitérní dřevina, příkop, mokřad (vč. prameniště, tůní, trvale nebo dočasně podmáčeného kusu pole) a skalka.

Zdálo by se, že zvrátit doposud tak nepříznivý vývoj přeci musí chtít každý, a proto musí být i jednoduché, dohodnout se, jak na to. Bohužel každý z aktérů má v daném území své vlastní zájmy, které se často jeví jako neslučitelné, proto může být těžké hledat shodu. Je k tomu zapotřebí především otevřená komunikace, ochota naslouchat, ale také dostatek pádných argumentů.

Vyjednávání chce trpělivost, občas je potřeba čekat

Cíl adaptovat zemědělskou krajinu v našem týmu projektu LIFE WILL často sdílíme s vedením obcí. Společně usilujeme o lepší zadržování vody v ní, ochranu půdy před erozí a podporu biodiverzity. Každý starosta, zemědělec nebo vlastník pozemku má nakonec své důvody, proč do realizací krajinných opatření chce jít, nebo se jich naopak obává.

V úsilí o realizaci krajinných prvků je většinou dobré najít si odborného partnera, který se problematice věnuje a má přehled o legislativních i dotačních možnostech pro plánování a realizaci krajinných opatření. Když přijde člověk zvnějšku, který situaci rozumí odborně, ale není v lokalitě zatížen vztahy, které tu situaci rozehrávají třeba na dlouhé roky dopředu, může dobře fungovat jako komunikační prostředník.

Samozřejmě jsou zemědělci a vlastníci půdy, přes které vlak nikdy nepojede a s tím je třeba se alespoň na nějakou dobu smířit. Mnohé vlastnické vztahy se časem mění, a proto je dobré mít i aktuálně zablokovaná opaření v šuplíku, protože se občas poměrně rychle můžou posunout do realizace.

S ideální situací, kdy obec chce adaptovat své území a zemědělec vnímá potřebu realizace takových opatření na svých pozemcích, jsme se zatím nesetkali. Občas se vytvoří situace, kdy jsou ve shodě obec a zemědělec a společně pracují s vlastníkem pozemků. V takové situaci je dobré znát obavy, se kterými se při vyjednávání bude třeba vypořádat.

Zemědělci se bojí o menší sklizeň, o dotace i konfliktu s vlastníky

Setkali jsme se ze strany zemědělců i vlastníků s obavami z celé řady rizik. Řada z nich je spíše důsledkem nedostatku informací, některé mají bohužel reálný základ.

Rizika, která vnímají zemědělci:

• Omezení výrobního prostředku, omezení produkce v blízkosti krajinného prvku

Podle většinového názoru zemědělců má zemědělská půda produkovat plodiny. Zemědělci proto často vnímají negativně, když na ní má být něco jiného. Je mnohdy těžké toto základní nastavení prolomit a přesvědčit některé z nich, že krajinný prvek půdu a priori neznehodnocuje a že naopak může významně pozitivně přispět ke stavu zemědělské půdy na zbytku půdního bloku.

• Ztráta dotací

Donedávna musel být nově vzniklý krajinný prvek vyňat ze zemědělského půdního fondu a tam, kde zemědělec pobíral dotaci na hektar zemědělské půdy, o něj skutečně přišel. S novelizací zákona o ZPF z července roku 2024 ale tento argument padá.

• Nejistá zemědělská politika a nejasný výhled do budoucna

Zemědělci se často cítí pod tlakem mnoha různých pravidel a omezení. Navíc jsou poměrně konzervativní – plánují dlouhodobě a změny zavádějí pomalu. Proto pro ně nově vypsané dotační tituly nejsou často dostatečnou zárukou – dotace se mohou se v budoucnu změnit a pak pro ně již přijatá opatření v krajině nebudou výhodou. Nyní zasadím stromy z dotace, ale co bude za 5, 10 let? Tento strach oprávněný bohužel je, protože se podmínky skutečně často mění. Na druhou stranu lze očekávat, že trend adaptovat zemědělskou krajinu je nutnost, že bude pokračovat dlouhodobě a že ten, kdo bude mít na svém území krajinná adaptační opatření, bude projevy klimatické změny schopen lépe zvládat.

• Náročnost splnění požadavků v rámci dotační politiky, strach z kontrol SZIF, ÚKZÚZ, ČIŽP

V případě krajinných prvků financovaných z dotací probíhají kontroly splnění jejich podmínek. Častý je strach z poškození prvku někým jiným (lesní nebo těžební společností, která si u něj udělá skládku dřeva), což zemědělci nebudou moci ovlivnit, ale zodpovědnost za to ponesou, ztratí dotace, dostanou pokutu atd. To bohužel stát může, ale není to nic obvyklého či častého.

• Obtížné jednání s vlastníky a obava ze změny nebo výpovědi pachtovních smluv, velký počet vlastníků na jednom bloku

Zemědělci často nemají chuť zahájit jednání s vlastníky o změnách – obzvlášť když je vlastnická struktura roztříštěná a znamenalo by to mnoho hodin jednání, případně riziko, že o možnost pachtovat půdu od daného vlastníka přijdou. Tady může být klíčová právě role obce, která jednání iniciuje a podpoří vznik krajinného prvku jako obecní zájem.

Rizika, která vnímají vlastníci:

• Obava, že za krajinný prvek na své půdě dostanou méně peněz než za pacht za pole s produkční plodinou

Tato obava byla donedávna zcela oprávněná, protože finančně nejvýhodnější byla dotace na hektar půdy. Dnes se ale situace mění a krajinné prvky jednak není třeba z dotací vyjímat, a naopak na jejich zakládání a péči o ně může zemědělec peníze získat a tím vlastník o pacht nepřijde.

• Strach ze znehodnocení půdy

Tady hraje důležitou roli osvěta. S vlastníky je potřeba hodně komunikovat o tom, že půda naopak postupem času bude kvalitnější , když pozemek bude schopen zadržovat vodu, bude na něm biodiverzita a půda se z něj nebude odplavovat. Na druhou stranu se už dnes setkáváme s vlastníky, kteří naopak na svém pozemku chtějí „kus přírody“. Proto je vhodné se s postoji vlastníků v území co nejdříve seznámit.

• Administrativní zátěž

Pokud vlastník půdu pachtuje, žádnou zvláštní zátěž navíc to pro něj neznamená, maximálně jednání se zemědělcem. Jinak ale samozřejmě mít krajinný prvek a pobírat na něj dotaci znamená práci navíc. Proto je vhodné zapojit nějakou odbornou organizaci, která umí s formálními náležitostmi pomoct.

• Vyjmutí ze zemědělského půdního fondu

Do r. 2024 platila povinnost vynětí pozemků nevyužívaných zemědělsky ze Zemědělského půdního fondu. Od novelizace zákona č. 334/1992 Sb. z pol. r. 2024 ovšem již tato povinnost padla. Nově tedy krajinné prvky mohou zůstat v ZPF, pokud jsou realizovány jako opatření sloužící k ochraně půdy, biodiverzity, krajinotvorbě a ekologické stabilitě. To zakládání prvků výrazně zjednodušuje, protože není třeba žádat o vynětí ze ZPF a nevzniká povinnost za vynětí platit. 

Jak zemědělce a vlastníky k realizaci namotivovat?

• Dotace na realizace krajinných prvků – pro vlastníky, zemědělce, ale i obce, spolky, nebo fyzické osoby (OPŽP, PPK, POPFK….)

Situace se v tom posledních letech významně lepší. Lze najít nástroje na realizaci krajinných prvků s únosným vykazováním a administrací, i s únosnými kontrolami – např. AOPK se zaměřuje na provedení a skutečný stav, a ne na papírování.

Aktuální dotační výzvy najdete ZDE!

• Dotace na následnou péči o výsadby

Po založení krajinného prvku je dalším úkolem dlouhodobá péče o něj. Bohužel je dnes stav takový, že až třetina všech výsadeb do tří let uvadne. Také následná péče v podobě řezu stromů, sekání okolního porostu a odstraňování úvazů často pokulhává.

Dnes je přitom možné čerpat i dotaci na péči – jednak v rámci žádosti z OPŽP na realizaci výsadeb je už dnes možné žádat i několik let následné péče, ale také samostatně v dotačních titulech PPK a POPFK (národní programy).

• Evidence ekologicky významných prvků (EVP) v LPIS

Donedávna bylo možné prvek evidovat v systému LPIS (spravuje Státní zemědělský a intervenční fond, resort zemědělství) jako ekologicky významný v případě, že byl uvnitř půdního bloku a okolo byla zemědělská půda (orná nebo trvalé travní porosty). V poslední době probíhala diskuze o potřebě evidovat některé typy krajinných prvků – třeba meze, které ze svého charakteru často začínají na kraji půdního bloku (protože jsou napojené třeba na komunikaci) a vinou se směrem k jeho středu, čímž efekt protierozní ochrany a podpory biodiverzity i vnitřní pudy nesporně mají. Teď došlo k významnému posunu a řeší se, jak definovat krajinný prvek, aby byl identifikovaný v LPISu i v krajině. Krajinné prvky přilehlé k půdnímu bloku nově evidovat už lze.

Díky zaevidování krajinných prvků pak zůstává zachována platba dotace na plochu a půda zůstává v zemědělském půdním fondu. Velkou přidanou hodnotu dnes také přináší možnost pobírání dotace na péči o krajinné prvky. Realizátor krajinného prvku o něj není nucen sám pečovat, zodpovídat za jeho stav a být vystaven sankcím za jeho znehodnocení.

• Daňové zvýhodnění

Pozemek s evidovaným krajinným prvkem je zproštěn od daně z nemovitosti, i když postup žádosti o zproštění je zatím trochu kostrbatý.)

Zákonné ustanovení, na základě kterého jsou krajinné prvky osvobozeny od daně z nemovitých věcí, najdete v § 4 odst. 1 písm. k) bod 2 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. Tento paragraf stanovuje, že od daně z nemovitých věcí jsou osvobozeny pozemky v rozsahu, v jakém se na nich nacházejí ekologicky významné prvky, pokud jsou evidované v systému LPIS (Evidence využití půdy). Konkrétně od zdaňovacího období roku 2025 (§ 4 odst. 1 písm. k) bod 2)) je tato definice rozšířena o další krajinné prvky – krajinotvorný sad, terasa, solitérní dřevina a skalka, pokud jsou evidovány v LPIS

• Realizací krajinného prvku může zemědělec reálně i „papírově“ snížit erozní ohrožení pozemků

Systém zemědělské evidence LPIS určuje potenciální erozní ohroženost půdních bloků. Na základě stupně erozního ohrožení pak ukládá zemědělcům vyhláška různá omezení a povinnosti (např. jaké plodiny smí pěstovat). Právě realizace krajinného prvku, kterým např. dojde k přerušení dlouhého, erozně ohroženého svahu, může zemědělec dosáhnout snížení stupně ohrožení. Bude pak moci na daném půdním bloku pěstovat i plodiny, které by na něm jinak kvůli erozi pěstovat nebylo možné.

LIFE Agristructure - Zelená agristruktura pro adaptaci zemědělské krajiny
Cílem pětiletého projektu podpořeného evropským dotačním programem LIFE je ve spolupráci s farmáři identifikovat hlavní překážky pro realizaci krajinných opatření a vytvořit nástroj pro celofaremní plánování adaptačních opatření.
• vytvořit a otestovat sadu návrhů agristrukturních prvků v prostoru konkrétních farem
• zhodnotit dopad jejich případné realizace na ekonomiku farem
• identifikovat bariéry, které realizaci brání
• ovlivnit rozhodovací proces o podobě stávající i budoucí SZP a související legislativy
• celkem 30 spolupracujících farem, na 10 z nich vytvoříme návrh agristrukturních prvků a zhodnotíme dopady jejich případné realizace na fungování farem, na 5 z nich budeme realizovat konkrétní opatření