COP15: Nová dohoda o ochraně biodiverzity je ambiciózní. Vyžaduje radikální proměnu společnosti
Publikováno: 21. 12. 2022 Doba čtení: 3 minuty
Výsledky konference OSN o biodiverzitě jsou pro ochranu přírody nadějné. Přírodě má od roku 2030 náležet 30 % moří i souše a dalších 30 % degradovaných ekosystémů má být obnoveno. Omezit se má také plýtvání potravinami a konzumace hovězího masanadměrné spotřeby živočišných produktů. V Montrealu tím však byla nastolena také dilemata a z těch největších jich několik připadá i České republice.
Před pár dny skončila dlouho očekávaná konference OSN k druhové rozmanitosti COP15. Delegace z celého světa se sešly, aby se dohodly na postupu v otázce alarmujícího úbytku biodiversity na Zemi. Pro mnohé z pozorovatelů i delegátů zde byla zajištěna velmi ambiciózní dohoda a z ní plynoucí cíle pro lidstvo do roku 2030. Kunming-Montrealská rámcová úmluva o ochraně biodiversity je podle mnohých přelomová. Například dohoda na zavedení bezzásahových zón na 30 % souše a dalších 30 % moří by ještě před několika měsíci byla nemyslitelná.
Cíle dohodnuté v Montrealu jsou po přečtení velmi srozumitelné a opravdu ambiciózní. Nejen, že se má ponechat přírodě 30 % moří a souše, ale také dalších 30 % území pokrytého degradovanými ekosystémy má být obnoveno. Dále mají být zrušeny státní dotace do aktivit, které přispívají k úbytku biodiversity, a vyčleněno ročně 200 miliard USD na účely ochrany existujících druhů. Peníze mají přitom putovat od bohatých rozvinutých zemí do zemí rozvojových, protože na jejich území se většina bohatých ekosystémů rozkládá. A poprvé také jasně zaznělo uznání domorodým lidem, kteří v současnosti pečují o 80 % veškeré biodiversity a kteří mají být klíčovými aktéry v ochraně a obnově ekosystémů.
Konferenci COP15 předsedala čínská delegace, která pomohla prosadit poměrně ambiciózní verzi úmluvy. Zástupci některých rozvojových zemí s ní ale moc spokojení nebyli. Jelikož se většina biodiverzity nachází v tropickém pásmu, bude potřeba vyjmout rozsáhlé oblasti z ekonomického hospodářského využívání, což bude mít dopad například na ekonomiku Demokratické Republiky Kongo. Právě delegáti Konga protestovali proti dohodě o konzervaci značné části svého území, aniž by od bohatých zemí dostali náležitou kompenzaci za ušlý zisk.
Cíle dohody jsou správné, ale...
Pozoruhodná byla i role delegace Evropské unie, kterou reprezentovala Česká republika v rámci svého končícího předsednictví. Jí prosazovaná pozice byla opravdu velmi progresivní, což nelze hodnotit jinak než pozitivně. Dohodnuté cíle úmluvy jsou natolik impozantní, až se nabízí otázka, jak se takové závazky projeví v praxi. Například EU v rámci své snahy o dekarbonizaci ekonomiky vsází na využití biomasy, jejímž zdrojem jsou evropské ale i světové primární lesy, čímž podporuje odlesňování a úbytek biodiversity.
V úmluvě se dále hovoří o nutnosti omezit dotace, které prokazatelně přispívají k degradaci ekosystémů. Jenže to by v praxi muselo dopadnout na současné zemědělské dotace na plochu, které jsou příčinou dramatického úbytku polního ptactva v české krajině.
Konečně dohoda požaduje, aby bylo do roku 2030 sníženo plýtvání potravinami o polovinu a dále snížena nadměrná spotřeba zejména živočišných produktů. Přitom spotřeba živočišných produktů je v EU až čtyřikrát vyšší než v chudších oblastech světa. Produkce hovězího patří mezi nejvíce dotovaná odvětví v potravinářství a značné území EU, ale i velké území mimo EU připadne na výrobu krmiv pro dobytek.
Ačkoliv jsou cíle dohody správné a nutné pro to, abychom měli alespoň nějakou šanci na odvrácení ekologické a klimatické katastrofy, je poměrně těžké si představit, jak státy jako ČR dokáží sladit svoje národní strategie a rozhodnutí s tím, co se dohodlo tento týden v Montrealu. Způsob, kterým se staráme o krajinu a biodiversitu, je totiž v mnohém v protikladu se způsobem, kterým bychom hospodařit měli, abychom nepřišli o samý základ našeho blahobytu.
