Výzkumníci z Green Docku pro Ekolist: Klimaticky aktivní lidé se hlavně potřebují zorientovat v tom, co neziskový sektor nabízí

V minulém roce realizovala nezisková organizace Green Dock výzkum financovaný Člověkem v tísni pod názvem Zapojování mladých lidí do řešení klimatické změny. Zjišťovala v něm bariéry i příležitosti pro neziskové organizace, školy nebo samosprávy, které by si mladé lidi přály zapojovat do řešení problémů spojených s klimatickou změnou. A také navrhla několik doporučení, jak toho nejlépe dosáhnout. Na výzkumu se podíleli Ondřej Kácha, Bronislav Farkač a Adéla Becková.

Zjednodušovat, zjednodušovat a zjednodušovat

Výzkumníci ve zprávě popsali pět fází typické cesty mladého člověka k zapojení do ochrany klimatu – od prvotních sympatií až po spokojené zapojení se v nějaké iniciativě nebo nalezení vlastní aktivní cesty. O celé cestě lze uvažovat jako o „trychtýři“. V první fázi je trychtýř nejširší a postupně se zužuje až k té poslední. Většina lidí se tak zastaví u budování prvních sympatií k ochraně klimatu. Řeknou si, že je důležité se tématu věnovat, nicméně jejich chování se pak neposune za osobní rovinu drobných aktivit, jako je třídění odpadu nebo omezování cest autem.

Druhá fáze od nich už vyžaduje aktivní hledání, dozvídání se o různých environmentálních iniciativách. To je pro ně mnohem těžší, protože musí zpracovat mnohem víc informací. Zjistit si, co se dá udělat pro životní prostředí, je relativně jednoduché. Weby se totiž shodují na tom, že se má třeba méně létat letadlem a jíst méně masa. Ale když člověk hledá, do jakého projektu se může zapojit, narazí na to, že každá stránka vypadá úplně jinak.

„V Česku máme na jednu stranu štěstí, že tu environmentálních projektů existuje mnoho,“ popisuje problém českého neziskového prostředí Ondřej Kácha. „Na druhou stranu jejich množství mnohé mladé lidi odrazuje. Každá environmentální iniciativa se prezentuje svým způsobem a skrze své komunikační kanály. To je pro člověka, který se o téma teprve začíná zajímat, velmi náročné,“ dodává.

Jednou z těch nejdůležitějších cest, jak se dostat do té druhé fáze, je podle výzkumníků zjednodušovat. Environmentální organizace či projekty by měly transparentně komunikovat, co by zapojení obnášelo, jak časově a výkonově náročné by bylo. Měly by tu práci představit skrze další mladé lidi, kteří by měli být hlavními messengery. Může se třeba i několik environmentálních organizací domluvit a uspořádat virtuální událost, při které jejich zástupci v rámci určeného času představí svou činnost. Lidé by tak nemuseli navštěvovat internetové stránky jednu za druhou a snažit se to skládat dohromady sami.

Sociální psycholog a behaviorální ekonom Ondřej Kácha radí organizacím, jak pošťouchávat lidi k udržitelnějším, zdravějším a smysluplnějším rozhodnutím.

Školy jako hybatelé pozitivních změn

Další možností jsou podle Káchy školy, do kterých mladí lidé tak jako tak chodí. Do povinně volitelné výuky může být například zařazena i hodina, ve které by bylo představeno několik environmentálních projektů. Studenti by si z nich mohli vybrat a realizovat svou environmentální činnost.

Výzkumníci narazili i na případy, kdy se studentům činnost v environmentální iniciativě počítala do středoškolského studia. Podobně je tomu tak i u některých zaměstnavatelů, kteří např. jeden den v měsíci či jeden týden v roce umožní svým zaměstnancům strávit dobrovolnictvím. V Česku takové školy a zaměstnavatelé jsou, je jich ale zatím málo. Pomalu přibývají, zatím však výrazně převažuje počet samotných učitelů, kteří své žáky v aktivitách podporují na individuální bázi. 

Diskriminace, radikalita a ne-hierarchie

Aktivní mladí lidé se musí často vyrovnávat s negativními nálepkami a oporu od rodičů či jiných kruhů přátel mají bohužel spíše zřídka. Nacházejí ji spíše u podobně aktivních lidí. Výzkumníci Green Docku bohužel od některých aktivních dobrovolníků slyšeli, že se i uvnitř své dobrovolné iniciativy setkávají s problémem diskriminace vůči svému věku. Vzhledem ke svým parametrům výzkum zaznamenal především ageismus plnoletých členů iniciativ vůči těm mladším. Podle Ondřeje Káchy jsou ale obecně mezigenerační rozdíly jedním z velkých témat, kde to má tendenci jiskřit.

„Lidé jsou ze své podstaty náchylní k vytváření předsudků a stereotypizaci druhých,“ upozorňuje Kácha. „To bohužel platí i v environmentálních iniciativách. Mělo by být povinností každého environmentálního projektu a organizace, aby ve svém fungování měly obsažené kontrolní mechanismy, které pomáhají ageismu předcházet, stejně jako dalším formám diskriminace,“ dodává.

Mladší lidé se navíc častěji zapojují do hnutí a iniciativ nacházejících se spíše na radikálnějším spektru, které narušují společenský řád. Lidé, kteří jsou s řádem společnosti spokojeni, pak mají přirozeně hodně silné tendence proti narušitelům brojit a vytvářet si vůči nim dodatečné stereotypy, které pak znesnadňují spolupráci.

Může se také stát, že do mnoho let fungující organizace s nějak vystavěnou strukturou, hierarchií a systémem hodnot přijde radikální mladý a pokusí se přizpůsobit její chod svým vizím a hodnotám. Podle Káchy jsou organizace v jistém ohledu podobné státu – mají jistou míru regulace a kontroly. Čím větší je organizace, tím náročnější je změna jejího fungování. U nás je výjimkou třeba hnutí Fridays For Future, které funguje nehierarchickým způsobem a když nějaký člen přinese nápad a sežene si lidi, může ho realizovat.

Celý článek s můžete přečíst na Ekolist.cz!