Jan Faltus pro Deník N: Lidé nečekají, až umřou žízní. Dají se do pohybu

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

• Co je to aquacalypsa?
• Kolik vody stačí člověku na den?
• Umírá se někde žízní? A kde?
• Jak se plýtvá vodou v nejsušších oblastech?
• Kdy vyschnou podzemní zdroje?
• Je vody pořád stejně?

Povídáme si několik dní poté, co jsme všichni sledovali katastrofální zemětřesení v Maroku a záplavy v Libyi. Když jste ty hrůzné záběry viděl, co vás napadalo z hlediska vaší práce na vodních projektech?

Že v těch zemích není plán B. Přírodní katastrofy jsou si v mnoha ohledech velmi podobné. V důsledku je jedno, jestli je odnese voda, nebo rozboří zemětřesení, dochází ke zničení infrastruktury. Katastrofa odřízne lidi od zdroje, a pokud systém není dostatečně robustní, není náhrada.

Když tady v Česku praskne potrubí, okamžitě najede cisterna a za pár hodin, maximálně pár dnů je to spravené. Tam, když lidé přijdou o zdroj –⁠ ať už ho zaplaví bláto, nebo třeba vyschne –⁠, žádné rychlé náhradní řešení není.

Ale něco se dělat musí, ne?

Jistě. Ale řešení jsou často komplikovaná. Jsou to místa, kde to s vodou nebyla žádná sláva ani předtím. Takže když vidím tak rozsáhlou ničivou pohromu, vím, že pomoc nebude dostatečně rychlá.

V Libyi ani v Maroku projekty nemáme, nicméně vím, že třeba Libye je závislá na podzemních zdrojích vody, a ty budou kontaminované. Musí se to vyčistit, což bude trvat enormně dlouho.

Když si navíc představím ta místa v Maroku v horských oblastech, která jsou úplně odříznutá od pomoci…

Ano. Záleží ale, jaké měli místní lidé zdroje původně. Studny? Nebo prameny? Dá se k nim dostat? Ty postižené oblasti jsou v rurální nerozvinuté oblasti Atlasu, nebyly tam vodovodní sítě, takže se čerpaly lokální zdroje. Pokud tam jsou prameny, měly by fungovat, pokud studně, mohou být zasypané. A rekonstrukce si vyžádá čas a peníze.

Dvacet litrů na den

A obecně asi platí, že o peníze jde až v první řadě.

Bez nich to nejde. A bohužel, s válkou na Ukrajině jsou humanitární peníze vyčerpané. Není moc kde brát. Trošku se bojím, že pomoci bude málo.

Naposledy jsme dělali zemětřesení v Sýrii a Turecku, předtím například v Nepálu, rozsah takové katastrofy je podobný. V těch zemích nejsou dodržované, často ani pořádně stanovené stavební předpisy, budovy jsou velmi nestabilní, všechno hned padá a kácí se to. Pro vodní zdroje to má fatální následky. Nejdřív se tam dostanou cisterny, balená voda, ale to je jen dočasné řešení. Lidé pak budou muset chodit pro vodu ještě dál než předtím nebo se budou za vodou stěhovat.

Celý rozhovor si můžete přečíst v Deníku N.